USS Stickleback (SS-415)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
USS Stickleback (SS-415) po konverzi GUPPY
Základní údaje Vlajka
Typ: ponorka
Třída: třída Balao
Číslo trupu: 415
Jméno podle: koljuška[1]
Zahájení stavby: 1. března 1944
Spuštěna na vodu: 1. ledna 1945
Uvedena do služby: 29. března 1945
Osud: potopena 29. května 1958 nedaleko Oahu po srážce s USS Silverstein[2]
Poloha vraku: v hloubce 3 336 m nedaleko Oahu[3]
Takticko-technická data
Výtlak: 1526 t (na hladině)
2424 t (pod hladinou)
Délka: 95,05 m
Šířka: 8,33 m
Ponor:
Pohon: 4 diesely, 4 elektromotory
Rychlost: 20 uzlů (na hladině)
9 uzlů (pod hladinou)
Dosah: 11 000 nám. mil při rychlosti 10 uzlů (na hladině)
Posádka: 10 důstojníků, 70–71 mužů
Výzbroj: 1× 127mm kanón
40mm kanón Bofors
20mm kanón Oerlikon
10× 533mm torpédomet
24 torpéd

USS Stickleback (SS-415) byla ponorka třídy Balao, pojmenovaná podle koljušky,[1] drobné bezšupinaté ryby.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Kýl byl založen 1. března 1944 v loděnici Mare Island Navy Yard v kalifornském Valleju.[4] Pojmenována a na vodu spuštěna byla 1. ledna 1945,[4] do služby byla přijata 29. března 1945[4].

Druhá světová válka[editovat | editovat zdroj]

Kompletně vystrojená Stickleback vyplula 26. května na cvičnou plavbu u kalifornského pobřeží. Od 21. června byla podřízena Velitelství ponorek Pacifické flotily. V Pearl Harboru byla moderněji vybavena a 2. srpna připlula na Guam, kde v dalších dnech prováděla cvičné plavby. Na první misi vyplula 6. srpna do Japonského moře, kam následujícího týdne dorazila. Mezitím však byly shozeny atomové bomby Hirošimu a Nagasaki a očekával se brzký konec války.

Stickleback byla v cílové oblasti pouhé dva dni, když byl vydán rozkaz k zastavení bojů. V oblasti zůstala a 21. srpna spatřila dva bambusové vory s 19 přeživšími z nákladní lodi, kterou před deseti dny poslala ke dnu USS Jallao (SS-368).[5] Vzali je na na palubu, poskytli jim vodu, jídlo, lékařskou péči a po osmnácti hodinách je vysadili na dohled od japonských ostrovů.[4]

Stickleback se vrátila na Guam 9. září a příštího dne se vydala do Spojených států. Do San Francisca připlula 28. září v sestavě Třetí flotily admirála Williama F. Halseyho. Ponorka se zúčastnila oslav Dne námořnictva a 2. ledna 1946 odplula do Pearl Harboru. Ze služby byla vyřazena 26. června 1946 na Mare Islandu a zařazena do Pacifické rezervní flotily.

Korejská válka[editovat | editovat zdroj]

Do služby byla Stickleback opětně přijata 6. září 1946 a sloužila v San Diegu jako cvičná loď, než byla 6. listopadu 1952 odeslána do Mare Island Naval Shipyard k instalaci šnorchlu v rámci programu GUPPY IIA (Greater Underwater Propulsion Power Program). Zpět na moři byla 26. června 1953 v sestavě Submarine Squadron 7 v Pearl Harboru. Stickleback podporovala síly Organizace spojených národů v Koreji od ledna do července 1954, kdy se vrátila do Pearl Harboru.

V další službě[editovat | editovat zdroj]

Následující čtyři roky se účastnila cvičných operací a zdokonalování obranné i útočné taktiky. Společně s doprovodným torpédoborcem USS Silverstein (DE-534) a člunem pro sledování torpéd se 28. května 1958 na Havaji účastnila nácviku protiponorkového boje. Cvičení pokračovalo do rána následujícího dne, kdy ponorka dokončila simulovaný torpédový útok na Silverstein. Při ponoru do bezpečné hloubky ponorka ztratila výkon a ocitla se asi 180 m před doprovodným torpédoborcem. Silverstein dal zpětný chod a ve snaze vyhnout se srážce stočil kormidlo ostře doleva, ale ponorku zasáhl na levoboku.[6][7]

Posádku ponorky vzal na palubu člun pro sledování torpéd. USS Sabalo (SS-302), USS Sturtevant (DE-239) a USS Greenlet (ASR-10) se společně pokoušely postiženou ponorku zachránit. Záchranná plavidla se shromáždila okolo, avšak postupně se zaplavovalo oddělení za oddělením a v 18:57 29. května 1958 se Stickleback potopila do hloubky 3 300 m.

Z námořního registru byla vyškrtnuta 30. června 1958.

Stickleback byla jednou ze čtyř ponorek amerického námořnictva ztracených po skončení druhé světové války. Dalšími byly USS Cochino (SS-345), USS Thresher (SSN-593) a USS Scorpion (SSN-589).

V březnu 2020 byly zveřejněny sonarové snímky vraku, rozlomen na dvě části leží v hloubce 3 336 m.[3]

Vyznamenání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku USS Stickleback (SS-415) na anglické Wikipedii.

  1. a b NH 64880-KN Insignia: USS STICKLEBACK (SS-415) [online]. Naval History and Heritage Command [cit. 2019-07-11]. Znak lodi z roku 1958. Dostupné online. (anglicky) 
  2. BAUER, K. Jack; ROBERTS, STEPHEN S. Register of Ships of the U.S. Navy, 1775-1990: Major Combatants. Westport, Connecticut: Greenwood Press, 1991. ISBN 0-313-26202-0. S. 275–280. (anglicky) 
  3. a b Submarine USS Stickleback Found [online]. Maritime Executive, 2020-03-10 [cit. 2020-12-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c d Stickleback (SS-415) [online]. Naval History and Heritage Command [cit. 2019-07-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Teihoku Maru 11 August 1945
  6. USN 1036225 USS SILVERSTEIN (DE-534) and USS STICKLEBACK (SS-415) [online]. Naval History and Heritage Command [cit. 2019-07-11]. USS Silverstein a USS Stickleback na snímku z vrtulníku. Dostupné online. (anglicky) 
  7. USN 1036229 USS SILVERSTEIN (DE-534) and USS STICKLEBACK (SS-415) [online]. Naval History and Heritage Command [cit. 2019-07-11]. USS Silverstein a USS Stickleback na snímku z vrtulníku. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]