USS Indianapolis (CA-35)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Indianapolis v roce 1945
Základní údaje Vlajka
Typ: těžký křižník
Třída: třída Portland
Zahájení stavby: 31. března 1930
Spuštěna na vodu: 7. listopadu 1931
Uvedena do služby: 15. listopadu 1932
Osud: potopen 29. července 1945
Takticko-technická data
Výtlak: 10 258 tn (standardní)
12 755 tn (plný)
Délka: 185,9 m
Šířka: 20,12 m
Ponor:
Pohon: 4 turbíny, 8 kotlů
107 000 shp
Rychlost: 32,5 uzlů
Posádka: 807
Pancíř: 75 mm boky, 50 mm paluba, 70 mm věže
Výzbroj: (při dokončení):
9× 203 mm (3×3)
8× 127 mm
8× 12,7 mm

USS Indianapolis byla těžký křižník amerického námořnictva třídy Portland. Sesterskou lodí Indianapolisu byl křižník Portland.

Výzbroj lodi se skládala z obvyklých devíti 203mm kanónů ve třech věžích, doplněných osmi 127mm kanóny a osmi 12,7mm kulomety. Za války byly odstraněny málo účinné kulomety a protiletadlová výzbroj byla výrazně posílena. V roce 1945 ji tvořilo dvacet čtyři 40mm a čtrnáct 20mm kanónů. Pohonný systém odpovídal třídě Northampton.

Indianapolis operoval po celou druhou světovou válku v oblasti Pacifiku. Známým se stal tím, že v červenci 1945 přivezl na ostrov Tinian atomovou pumu Little Boy, která byla posléze svržena na Hirošimu. Na cestě zpět ho zasáhla a potopila dvě torpéda z japonské ponorky I-58. Vzhledem k utajení mise nebyl Indianapolis nikde postrádán a jeho posádka byla až po čtyřech dnech náhodou objevena průzkumným letounem Lockheed PV-1. Ten přivolal hydroplán PBY Catalina, který vzal na palubu 56 trosečníků. Taktéž připlula plavidla, která vylovila zbytek přeživších námořníků. Toto zdržení zapříčinilo smrt několika stovek námořníků, kteří zemřeli na následky vyčerpání, dehydratace či při útocích žraloků. Z přibližně 900 trosečníků bylo zachráněno pouhých 317 (v okamžiku útoku bylo na palubě 1196 osob). Kapitán Indianapolis McVay byl později souzen za ztrátu lodi, jelikož oproti rozkazu s lodí plul přímo a nekřižoval. Během procesu však velitel I-58, kapitán Hašimoto, vypověděl, že křižování by jeho útoku nijak nezabránilo. V roce 2000 byl McVay Kongresem Spojených států amerických zbaven odpovědnosti za potopení lodi.

Indianapolis byla poslední americkou velkou válečnou lodí, která byla za války potopena a také lodí, při jejímž potopení zemřelo nejvíce členů posádky.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha : Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky)