Přeskočit na obsah

Třída De Zeven Provinciën

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Třída De Zeven Provinciën
HNLMS De Zeven Provinciën (F802)
HNLMS De Zeven Provinciën (F802)
Obecné informace
UživatelVlajka Nizozemské královské námořnictvo
Typfregata
Lodě4
Osudaktivní (2022)
Předchůdcetřída Karel Doorman
Nástupcetřída ASWF
Technické údaje
Výtlak6 050 t (plný)
Délka144,24 m (celkem)
Šířka18,8 m (celkem)
Ponor5,18 m
PohonCODOG
Rychlost29 uzlů (54 km/h)
Dosah5 000 nám. mil (9 260 km) při 18 uzlech (33 km/h)
Posádka202 důstojníků a námořníků
Výzbroj1× 127mm Otobreda
2× Mk 141 (4hl.)
RGM-84 Harpoon

Mk 41 (40hl.)

32× SM-2 IIIA
32× RIM-162

2× 30mm Goalkeeper
2× 20mm Oerlikon
2× Mk 32 Mod 0 (2 hl.)

Mk 46
LetadlaNH90
RadarThales APAR

Třída De Zeven Provinciën je třída protiletadlových fregat Nizozemského královského námořnictva. Třídu tvoří celkem čtyři jednotky, zařazené do služby v letech 2002-2005 jako náhrada starších tříd Tromp a Jacob van Heemskerck.

Vývoj fregat proběhl jako součást společného projektu TFC (Trilateral Frigate Cooperation) s Německem a Španělskem, přičemž Německo postavilo vlastní příbuznou třídu Sachsen a Španělsko svou třídu Álvaro de Bazán, která se ovšem zcela zásadně liší použitím zbraňového systému Aegis.[1]

Evertsen (F804)

Třídu tvoří celkem čtyři jednotky, zařazené do služby v letech 20022005. Fregaty nesou tradiční jména De Zeven Provinciën (F802), Tromp (F803), De Ruyter (F804) a Evertsen (F805).

Jednotky třídy De Zeven Provinciën:[2]

Jméno Zahájení stavby Spuštěna na vodu Uvedena do služby Status
De Zeven Provinciën (F802) 1. září 1998 8. dubna 2000 26. dubna 2002 aktivní
Tromp (F803) 3. září 1999 7. dubna 2001 14. března 2003 aktivní
De Ruyter (F804) 1. září 2000 13. dubna 2002 1. dubna 2004 aktivní
Evertsen (F805) 3. září 2001 19. dubna 2003 10. června 2005 aktivní

Konstrukce

[editovat | editovat zdroj]
De Zeven Provinciën (F802) při vypuštění řízené střely Standard SM-2

V designu lodí byly použity prvky technologie stealth.[1] Ve 40 buňkách vertikálního vypouštěcího zařízení Mk 41 je neseno 32 protiletadlových řízených střel moře-vzduch Standard SM-2 IIIA a 32 střel RIM-162 ESSM (čtyři v jedné buňce), sloužících zejména k obraně vůči protilodním střelám. Pro obranu proti protilodním střelám jsou neseny též dva 30mm kanónové systémy blízké obrany Goalkeeper. Fregaty dále nesou osm protilodních střel RGM-84F Harpoon. Při konstrukci lodí bylo počítáno s možností snadné úpravy pro použití amerických střel s plochou dráhou letu BGM-109 Tomahawk, ale z politických a finančních důvodů bylo od jejich zavedení do výzbroje v roce 2005 upuštěno. Hlavňovou výzbroj představuje jeden 127mm kanón Otobreda v dělové věži na přídi a dva 20mm automatické kanóny Oerlikon. Dále jsou vybaveny dvěma dvojitými 324mm torpédomety Mk 32 Mod 0 určenými k vypouštění lehkých protiponorkových torpéd Mk 46. Fregaty mají hangár pro jeden protiponorkový vrtulník typu NH90.

Evertsen (F804)

Pohonný systém je koncepce CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny Rolls-Royce Spey SM1C pro bojové situace a dva diesely Stork-Wartsila 16V6ST pro ekonomonický provoz. Rychlostní převodovky jsou vynechány a turbína může běžet, jenom když jsou diesely odpojeny. Lodní šrouby a kormidla jsou dva. Fregaty dosahují rychlosti až 29 uzlů. Dosah je 5 000 nám. mil při ekonomické rychlosti 18 uzlů.

Modernizace

[editovat | editovat zdroj]

Všechny čtyři fregaty budou vyzbrojeny novými 127mm/64 kanóny LW Vulcano od společnosti Leonardo s nabíjecím automatem a schopností střelby chytrou munici VULCANO. Dodány mají být v letech 2025-2026. Nizozemská společnost Thales Netherlands zajistí jejich integraci do bojového řídícího systému fregat.[3]

  1. a b De Zeven Provincien Class (LCF) Air Defence and Command Frigates, Netherlands [online]. Naval-technology.com, 2009 [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Class De Zeven Provincien Destroyer [online]. Worldwarships.com [cit. 2016-07-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-10-03. (anglicky) 
  3. Leonardo to Supply New 127mm Main Guns for Netherlands Navy’s LCF Frigates [online]. Navalnews.com, rev. 2020-04-21 [cit. 2020-04-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • MILLER, David; MILLER, Chris. Moderní námořní boj. [s.l.]: Naše vojsko, 2009. 208 s. ISBN 978-80-206-1037-9. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]