Třída Álvaro de Bazán

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Třída Álvaro de Bazán / F100
Álvaro de Bazán (F101)
Álvaro de Bazán (F101)
Obecné informace
Uživatelé Španělské námořnictvo Španělské námořnictvo
Typ fregata
Lodě 5
Osud aktivní (2014)
Předchůdce třída Santa María
Nástupce třída F110
Technické údaje
Výtlak 4555 t (standardní)
5800 t (plný)
Délka 133,2 m (na vodorysce)
146,7 m (max.)
Šířka 17,5 m (na vodorysce)
18,6 m (max.)
Ponor 4,5 m
Pohon CODOG
2× plynová turbína
General Electric LM2500
2× diesel
Rychlost 29 uzlů
Posádka 250
Výzbroj 1× 127mm kanón
32× Standard SM-2MR Block IIIA
64× RIM-162 ESSM
Boeing Harpoon (2×4)
2× 20mm kanón
4× 324mm protiponorkový torpédomet (2×2)
Letadla Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk
Radar Lockheed Martin AN/SPY-1D
Sonar Raytheon DE1160LF

Třída Álvaro de Bazán (též třída F100) je třída univerzálních fregat španělského námořnictva, vybavených americkým zbraňovým systémem Aegis a multifunkčním radarem SPY-1D. Jsou to první evropská plavidla a zároveň první plavidla o velikosti fregat vybavená systémem Aegis.[1] Slouží jako velitelská plavidla a prostředky boje proti letadlům, lodím i ponorkám. Původně bylo objednáno šest fregat této třídy, později byla stavba šesté jednotky zrušena. Na základě třídy Álvaro de Bazán byly dále vyvinuty norské fregaty třídy Fridtjof Nansen[2] a ve stavbě jsou australské torpédoborce třídy Hobart.[3]

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Španělsko se roku 1983 připojilo k projektu evropské fregaty typu NFR-90, kterou mělo sdílem osm států NATO. Projekt ale byl roku 1989 zrušen pro rozdílnost požadavků jednotlivých zemí. Vývoj samotných fregat F-100 posléze proběhl jako součást společného projektu TFC (Trilateral Frigate Cooperation) nastartovaného roku 1994 ve spolupráci s Německem a Španělskem. Projekt se lišil tím, že zahrnoval pouze konstrukci samotné lodě, ale ne jejím vybavením a stavbou.[4] Na jeho základě Německo postavilo vlastní příbuznou třídu Sachsen a Nizozemsko svou třídu De Zeven Provinciën.[5]

Všechny lodě staví španělská společnost Navantia (nejprve E.N. Bazan, později též Izar) v loděnici ve Ferrolu. Stavba první čtyřkusové série, zahrnující fregaty Álvaro de Bazán, Almirante Juan de Borbón, Blas de Lezo a Méndez Núnez byla objednána v roce 1997. Do služby byly zařazeny v letech 2002–2006.[1] V roce 2006 vláda schválila stavbu páté jednotky, pojmenované Cristóbal Colón.[1] Stavba fregaty Juan de Austria byla později zrušena.

Jednotky[editovat | editovat zdroj]

Jméno Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Status
Álvaro de Bazán 14. června 1999 27. října 2000 19. září 2002 aktivní
Almirante Juan de Borbón 27. října 2000 28. února 2002 3. prosince 2003 aktivní
Blas de Lezo 4. března 2002 16. května 2003 prosinec 2004 aktivní
Méndez Núñez 16. května 2003 listopad 2004 březen 2006 aktivní
Cristóbal Colón únor 2009 listopad 2010 23. října 2013 aktivní
Juan de Austria (F106) stavba zrušena

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Fregata Almirante Juan De Borbon (F 102) s americkým tankerem USNS John Lenthall (T-AO 189)
Čtvrtá jednotka Méndez Núñez (F104)

V designu a konstrukci fregat byly uplatněny prvky technologií stealth. Multifunkční radar SPY-1D systému Aegis je umístěn na vrcholu vysoké pyramidové nástavby, což lodi dává charakteristickou siluetu. Systém Aegis přitom dokáže najednou sledovat stovky cílů a zároveň zajišťovat řízení palby.[4] Hladinový naváděcí radar je typu AN/SPS-67, navigační radary typu AN/SPS-73. Trupový sonar je typu Raytheon DE1160 LF.[6] K vlastní obraně slouží čtyři vrhače klamných cílů Mk 36 SRBOC a systém protizbraní vybavený akustickými torpédy AN/SLQ-25A Nixie.[4]

V příďové dělové věži se nachází jeden 127mm kanón United Defence Mk 45. Hlavňové zbraně menších ráží zastupuje jeden 20mm obranný systém Meroka a dva 20mm kanóny Oerlikon. Mezi dělovou věží a můstkem se dále nachází 48násobné vertikální odpalovací zařízení Mk 41, ve kterém je standardně uloženo 32 protiletadlových řízených střel Standard SM-2MR Block IIIA s dosahem 70 km a 64 protiletadlových řízených střel RIM-162 ESSM s dosahem 50 km (ty jsou ve čtyřnásobných kontejnerech). Údernou protilodní výzbroj představují dva čtyřnásobné kontejnery protilodních řízených střel Boeing Harpoon s dosahem 120 km. Protiponorkovou výzbrojí jsou dva pevné dvouhlavňové 324mm protiponorkové torpédomety Mk 32, ze kterých jsou vypouštěna lehká protiponorková torpéda Mk 48.[1] Na zádi fregat se nachází přistávací plocha a hangár pro jeden protiponorkový vrtulník Sikorsky SH-60B LAMPS III Seahawk.[1]

Pohonný systém je koncepce CODOG. Lodě mají dvě plynové turbíny General Electric LM2500 a dva diesely Bazán Bravo-12. Lodní šrouby jsou dva. Nejvyšší rychlost dosahuje 29 uzlů.[6]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e F100 Alvaro de Bazan, Spain [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Nansen Class Anti-Submarine Warfare Frigates, Norway [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Hobart Class Air Warfare Destroyers, Australia [online]. Naval-technology.com, [cit. 2012-01-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 102.  
  5. De Zeven Provincien Class (LCF) Air Defence and Command Frigates, Netherlands [online]. Naval-technology.com, 2009, [cit. 2009-12-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b Fragatas Clase 'Álvaro de Bazán' (F-100) [online]. Armada espaňola, [cit. 2012-01-23]. [www.armada.mde.es/ArmadaPortal/page/Portal/ArmadaEspannola/buques_superficie/04_Fragatas-F100-F80--01_fragatas-clase-alvaro-de-baza-f-100 Dostupné online]. (španělsky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • CHANT, Chris. Válečné lodě současnosti. Praha : Deus, 2006. ISBN 80-86215-81-4. S. 240.  
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha : Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]