Typologie koalic
Poměrný volební systém, který je využíván například i v České republice, politické straně se ziskem nejvyššího počtu mandátů v zastupitelském orgánu automaticky nezaručuje, že bude moci sestavit vládu, případně ustavit radu obce či kraje. V takovém případě mají političtí aktéři možnost pokusit se vytvořit jednobarevnou menšinovou vládu nebo přistoupit ke koaliční dohodě s dalšími politickými subjekty. Pro české prostředí je typická snaha o druhé řešení. Koaliční model je často využíván nejen na celostátní, ale i na krajské a obecní úrovni.
Typologie koalic[editovat | editovat zdroj]
Existuje několik možností, jak různé druhy koalic vzájemně odlišovat. Nejčastěji tak činíme v souvislosti s počtem stran, které je tvoří a také povahou jejich většiny v zastupitelském sboru.[1] Na základě těchto kritérií tak většinou identifikujeme minimálně vítězné nebo nadměrné (případně velké) koalice. Taková diferenciace ovšem poskytuje informaci pouze o míře soutěživosti systému, nedozvídáme se ovšem nic o stranách, které koalici tvoří.[2]
Ideologickou blízkost a vzdálenost ve své typologii zohledňuje například politolog Stanislav Balík, který k tomuto účelu zavádí rozlišování tříd a typů koalic. Počet politických stran (případně počet mandátů) tvořících koalici, označuje pojmem třída, typ koalice pak vypovídá jednak o ideologické blízkosti či vzdálenosti mezi jednotlivými koaličními stranami, ale zároveň i o počtu participujících aktérů. Rozlišujeme dvě třídy koalic – minimální vítězné koalice a nadměrné koalice. Tyto třídy se pak pojí s několika typy koalic.[1]
Na základě této typologie tak rozlišujeme:
- Jednobarevné a menšinové exekutivy
- Minimálně vítězné ideově propojené koalice
- Minimálně vítězné ideově nepropojené koalice
- Velké koalice
- Nadměrné ideově propojené koalice
- Nadměrné ideově nepropojené koalice
- Široké koalice
- Všestranické koalice[3]
Třída: Minimálně vítězné koalice[editovat | editovat zdroj]
Tento typ koalice bývá definován jakožto koalice skládající se přesně z takového počtu politických stran, které jsou nezbytně nutné k získání většiny v zastupitelském orgánu. Jiné definice na ně pohlížejí z hlediska počtu mandátů. Popisují je tak jako koalice, které jsou složeny z takového počtu stran, který zajistí většinu mandátů a zároveň se na ní nepodílí žádná strana, jejíž mandáty již nejsou k zisku většiny potřebné.[1]
Typ: Minimálně vítězné ideově propojené koalice[editovat | editovat zdroj]
Tento typ můžeme z hlediska teorie racionální volby považovat za nejlogičtější řešení. Příkladem takového typu koalice může být spolupráce stran ODS a TOP 09, které mají nejtěsnější většinu hlasů.[4]
Typ: Minimálně vítězné ideově nepropojené koalice[editovat | editovat zdroj]
Takový typ koalice je tvořen stranami z opačných konců politického spektra a zároveň mimo koalici zůstává alespoň jeden středový subjekt. Příkladem může být koaliční spolupráce ODS a ČSSD.[5]
Třída: Nadměrné koalice[editovat | editovat zdroj]
Základním rysem nadměrných koalic je to, že součástí koalice je alespoň jeden politický subjekt z hlediska počtu mandátů „nadbytečný“. I bez přítomnosti takového subjektu by totiž koalice disponovala většinou mandátů.
Typ: Nadměrné ideově propojené koalice[editovat | editovat zdroj]
Součástí tohoto typu koalic je vždy alespoň jedná "nadbytečná" politická strana, přičemž všechny tyto strany jsou si z ideologického pohledu blízké.[6]
Typ: Nadměrné ideově nepropojené koalice[editovat | editovat zdroj]
Toto koaliční uspořádání je spíše výjimečné. Pokud však nastane, musí být v opozici více než jeden politický subjekt. Vzhledem k ideologické vzdálenosti stran by se totiž jednalo o situaci, která by indikovala spíše širokou či velkou koalici.[7]
Typ: Široké koalice[editovat | editovat zdroj]
Lze se setkat také s termínem duhová koalice. Na tomto typu koalice se podílejí téměř všechny relevantní politické strany daného stranického systému. Koalice je složena z více než dvou ideově nepropojených stran a zároveň je jich více, než je pro zisk většiny mandátů nutné. V opozici pak zůstává pouze jeden relevantní politický subjekt.[7]
Typ: Všestranické koalice[editovat | editovat zdroj]
O všestranické koalici mluvíme v případě, že je složena ze všech relevantních politických stran.[8]
Velké koalice[editovat | editovat zdroj]
Pouze velké koalice můžeme řadit k minimálně vítězným i nadměrným koalicím. Termínem velká koalice obvykle označujeme spolupráci dvou stran, které stranickému systému dominují, přičemž tyto subjekty jsou ideologickými protipóly. Paradoxem je, že často vznikají i za situace, kdy by bylo možné vytvořit minimálně vítěznou ideově propojenou koalici (tato možnost ovšem většinou není možná kvůli osobním antipatiím). V opozici pak zůstávají minimálně dvě relevantní strany, které jsou ideově nesourodé. Velká koalice většinou bývá dvoučlenná, není to však nutnou podmínkou.[9]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c HLOUŠEK, KOPEČEK, ŠEDO, Vít, Lubomír, Jakub. Politické systémy. Brno: Barrister & Principal, 2011. 292 s. S. 126.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 188.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Studie ke komunálním volbám 2010. Brno: Masarykova univerzita, 2012. 138 s. S. 69.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 190.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 191.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 192–193.
- ↑ a b BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 194.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Komunální politika :obce, aktéři a cíle místní politiky. Praha: Grada, 2009. 250 s. S. 195.
- ↑ BALÍK, Stanislav. Radniční koalice po komunálních volbách 2006. Středoevropské politické studie (CEPSR) [online]. 2008 [cit. 2015-05-24]. Roč. 10, čís. 1. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-05-25.