Tiebreak
Tiebreak [tajbrejk] (angl.) neboli zkrácená hra je hra na konci setu tenisového zápasu, pokud oba hráči (obě strany ve čtyřhře) dosáhnou šesti her (gamů), tedy za stavu 6-6. Tento systém byl zaveden na počátku 70. let 20. století, aby se zkrátily vyrovnané zápasy.
Popis tiebreaku
V tiebreaku se každý míč počítá jako jeden bod. Hráč, který jako první dosáhl sedmi bodů a má navíc nejméně dvoubodový náskok vůči soupeři (7-5), získává tuto zkrácenou hru a tím i celý set v poměru 7–6. Je-li bodový rozdíl mezi oběma menší, tiebreak pokračuje do chvíle, než jeden z hráčů dosáhne dvoubodového rozdílu.
Po stavu 6–6 na hry v setu podává jeden (první) bod hráč, na němž je řada, pak se servis hráčů střídá po každých dalších dvou bodech. Po každých šesti bodech dochází k výměně stran kurtu (6, 12, případně 18...). Hráč, který podával při prvním míči tiebreaku je přijímajícím v následné první hře dalšího setu.
Ne vždy se ovšem hraje na konci setu za stavu 6–6 na hry zkrácená hra. To je upraveno soutěžním řádem turnaje. Zpravidla na některých grandslamových turnajích (rovněž tak ve Fed Cupu a Davis Cupu) se v rozhodujícím setu (5. ve dvouhře a čtyřhře mužů, 3. ve dvouhře a čtyřhře žen) tiebreak nehraje a pokračuje se standardním způsobem. Rekordním nejdelším zápasem, který obsahoval i nejdelší set v poměru her 70–68, bylo utkání 1. kola ve Wimbledonu 2010 mezi Mahutem a Isnerem.
Super tiebreak
Ve čtyřhře je hrán místo rozhodujícího setu často tzv. supertiebreak. Pokud je počet setů vyrovnán, pak je místo posledního setu hrána rozhodující zkrácená hra, která je de facto zvětšeným tiebreakem. Namísto dosažení sedmi bodů je třeba získat bodů deset. Takže výsledný zápis má vzhled například:
- Květa Peschkeová / Lisa Raymondová – Šuaj Pchengová / C’ Jenová 2–6, 7–6, 10–4
Literatura
- Lichner, I. et al.(1985): Malá encyklopedie tenisu. Olympia, Praha