Přeskočit na obsah

Tibor Károlyi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Tibor hrabě Károlyi
Předseda Sněmovny magnátů
Ve funkci:
17. června 1898 – 2. října 1900
PředchůdceVilmos Tóth
NástupceAlbín hrabě Csáky
Stranická příslušnost
ČlenstvíLiberální strana

Narození26. září 1843
Bratislava
Úmrtí5. dubna 1904 (ve věku 60 let)
Opatija
ChoťEma Zuzana z Degenfeld-Schonburgu (od 1868)
RodičeJiří Károlyi z Nagy-Károly a Karolína Leopoldina Zichyová z Vásonykeő
DětiGabriela Károlyiová z Nagykárolyi
Gyula Károlyi
Imrich Károlyi z Nagykárolyi
František Károlyi z Nagykárolyi
Antonín Károlyi z Nagykárolyi
PříbuzníJulius Karolyi z Nagykaroly, Viktor Karolyi z Nagykaroly, Štěpán Károlyi z Nagy-Károly a Gabriel Károlyi z Nagy-Károly (sourozenci)
Emma Almásyová[1], Countess Dionysia Almasy[1], Countess Gabrielle Almasy[1], Countess Marie Almasy[1], Count Aloys Almasy[1], Count Coloman Almasy[1], Jeanne Almásy[1] a Countess Elisabeth Almasy[1] (vnoučata)
Profesepolitik
CommonsTibor Károlyi
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tibor hrabě Károlyi de Nagy Károly (26. září 1843 Bratislava5. dubna 1904 Opatija) byl uherský šlechtic, politik a mecenáš. Jako potomek staré šlechtické rodiny se od mládí uplatňoval ve veřejném životě a v letech 1898–1900 zastával funkci předsedy Sněmovny magnátů. Vlastnil několik velkostatků v Sedmihradsku (dnešní Rumunsko).

Životopis

[editovat | editovat zdroj]
Hrabě Tibor Károlyi

Pocházel ze starého šlechtického rodu Károlyiů[2], narodil se jako čtvrtý syn uherského nejvyššího hofmistra hraběte Jiřího Károlyiho (1802–1877)[3] a jeho manželky hraběnky Karolíny, rozené Zichyové (1818–1903), po matce byl synovcem revolučního premiéra Ludvíka Batthyányho (1807–1849), přes matku měl také příbuzenské vazby na rodiny Odescalchiů nebo Metternichů.[4][5] V mládí se svými bratry procestoval Španělsko a několik afrických zemí, v roce 1866 jako dobrovolník bojoval v prusko-rakouské válce.

V letech 1875–1884 byl poslancem uherského sněmu za Liberální stranu[6], poté získal dědičné členství ve Sněmovně magnátů, kde byl od roku 1884 druhým místopředsedou. V roce 1898 byl jmenován c. k. tajným radou[7] a v letech 1898–1900 byl předsedou Sněmovny magnátů.[8] Mimo politiku se prosadil v řadě dalších oblastí veřejného života. Byl členem Maďarské společnosti výtvarného umění, uplatnil se jako překladatel historickýh děl z francouzštiny a v pěti svazcích vydal rodový archiv Károlyiů. Angažoval se také v oblastí vodohospodářství a podílel se na regulaci řeky Tisy.

Majetkové a rodinné poměry

[editovat | editovat zdroj]
Zámek Balc

Jako svůj dědický podil po otci převzal velkostatek Macea (Aradmácsa) v župě Arad (dnes Rumunsko) se zámkem přestavěným v 19. století podle projektu Miklóse Ybla.[9] K velkostatku patřilo přes 4 600 hektarů pozemků.[10] Sňatkem získal podíl na velkostaku Balc (Bályok) v Bihorské župě (dnešní Rumunsko). Spolu s manželkou zde nechal postavit honosný zámek v eklekticiském stylu, později jej dědicové nechali ještě upravit romanticky.[11]

Od roku 1868 byl ženatý s Emmou hraběnkou Degenfeld-Schonburg (1844–1901), c. k. palácovou dámou[12]. Byla dědičkou velkostatku Balc měli spolu pět dětí. Nejstarší byla dcera Gabriela (1869–1945) provdaná za hraběte Dionýse Almásyho. Ze synů vynikl Julius (Gyula) (1871–1942), který byl v meziválečném období maďarským ministrem zahraničí (1930–1931) a předsedou vlády (1931–1932).

Jeho synovcem byl pozdější maďarský prezident Mihály Károlyi (1875–1955). V době Mihályho nezletilosti byl Tibor jeho poručníkem.

  1. a b c d e f g h Darryl Roger Lundy: The Peerage.
  2. Ottův slovník naučný, díl XIII.; Praha, 1898 (reprint 1998); s. 1096 (heslo Károlyi) ISBN 80-7185-158-2
  3. Rodokmen Károlyiů dostupné online
  4. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1861; s. 995 (heslo Zichy) dostupné online
  5. Rodokmen Zichyů dostupné online
  6. Tibor Károlyi na webu maďarského parlamentu dostupné online
  7. Hof- und Staats-Handbuch der Österreichisch-Ungarischen Monarchie: für das Jahr 1897; Vídeň, 1897; s. 190 dostupné online
  8. Tibor Károlyi na webu maďarského parlamentu dostupné onlíne
  9. Zámek Macea dostupné online
  10. KOBLASA, Pavel: Uherská šlechta v nových časech; České Budějovice, 2013; s. 30, 47 ISBN 978-80-254-9315-1
  11. Zámek Balc dostupné online
  12. Gothaisches genealogisches Taschenbuch der gräflichen Häuser, Gotha, 1893; s. 241 dostupné online

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]