Theodoretos z Kyrrhu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Theodorétos z Kyrrhu)
Theodoretos z Kyrrhu
Narození393
Antiochie
Úmrtí457 (ve věku 63–64 let) nebo 5. století
Cyrrhus
Povoláníkněz, církevní historik, historik a spisovatel
Nábož. vyznáníkatolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theodoretos z Kyrrhu (řecky Θεοδώρητος Κύρρου; r. 393 – r. 457) byl mnich, jeden z posledních významných představitelů antiochijské teologie 4. a 5. století.

Život[editovat | editovat zdroj]

Theodoretos se narodil koncem 4. století v Antiochii. Roku 423 se stal mnichem a byl nucen pod nátlakem přijmout biskupský stolec v Kyrrhu. Byl skvělým pastýřem a stejných kvalit dosahoval i při “doslovném” výkladů Bible, antiochejským způsobem. Jeho hlavní přínos pro teologii spočíval v jeho učení o osobě Ježíše Krista. Na koncilu v Efezu byl Theodoretos sesazen a poslán do vyhnanství. O dva roky později byl na Chalkedonském koncilu, kde odsoudili Nestoria, znovu uveden do svého úřadu.

Spory[editovat | editovat zdroj]

Theodoretos z Kyrrhu podporoval Nestoria v jeho sporu s Cyrilem Alexandrijským proti němuž směřoval některé svoje spisy, např. Vyvrácení dvanácti Cyrilových anatemat. Nepochopil Cyrilovo učení a domníval se, že podle něj Slovo trpělo ve svém božství, jako Bůh. Tyto Theodoretovy rané spisy byly později odosouzeny na Konstantinopolském koncilu r. 553.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Theodoretos byl plodným autorem a věnoval se psaní apologetických spisů. Sepsal rovněž Církevní dějiny, zachycující období od r. 325 do r. 428.

Byl jsem vyučen ve víře v jednoho jednorozeného Pána našeho Ježíše Krista, Boží slovo učiněné člověkem. Znám však rozdíl mezi tělem a božstvím a považuji za rouhače všechny, kdo rozdělují našeho jediného Pána Ježíše Krista ve dva syny – stejně jako ty, kdo se vydávají opačným směrem a nazývají božství a lidství učitele Krista jednou přirozeností. Tyto extrémy jsou navzájem protilehlé a mezi nimi leží cesta evangelijního učení. (List 109)

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lane Tony, Dějiny křesťanského myšlení, Praha: Návrat domů 1996.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]