Terapeutický index

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Terapeutický index (též terapeutický poměr) je poměr dávky léčiva nebo jiného léčebného činidla vyvolávající otravu (TD50) ku dávce vyvolávající léčebný účinek (ED50). Kvantitativně je to dávka způsobující otravu u 50 % populace (TD50) k minimální dávce účinné rovněž pro 50 % populace (ED50).[1]. Je výhodné mít u léčiva co nejvyšší terapeutický index; jinak řečeno, aby práh toxicity byl co nejvyšší oproti účinné léčebné dávce a tím se minimalizovaly negativní účinky náhodného předávkování.

Obecně lze látky s užším terapeutickým rozmezím (menším rozdílem mezi toxickou a terapeutickou dávkou) dávkovat na základě měření hladiny v krvi pacienta. Používají se při tom protokoly terapeutického monitoringu (TDM). Terapeutický index diazepamu je velmi bezpečný, má hodnotu okolo 100. Jiné látky, například digoxin, však mají index například 2 nebo 3.[2] K dalším takovým látkám s nízkým terapeutickým indexem (úzkým terapeutickým rozmezím), které vyžadují monitoring pro dosažení terapeutické dávky a současně i ochrany před otravou, patří dimerkaprol, theofylin, warfarin nebo uhličitan lithný. K vyvážení účinnosti a nežádoucích účinků je monitoring nutný i u některých antibiotik, například gentamicinu, vankomycinu, amfotericinu B nebo polymyxinu B.

Efektivní terapeutický index lze ovlivnit cílením léčiv, kdy se činidlo koncentruje na místě, kde má působit. Například u radiační léčby rakovinných nádorů se ozařovací svazek paprsků ohraničuje přesně podle profilu nádoru, čímž se zvýší dávka v cílové oblasti, aniž by se zvýšily nežádoucí účinky. Takové ohraničení však nemění terapeutický index. Podobně je chemoterapie nebo radioterapie činidly vstřikovanými do krve (infuzí nebo injekcí) účinnější u onkofilních látek (takových, které se koncentrují v nádoru). To se využívá například při léčbě neuroendokrinních nádorů radionuklidy vázanými na peptidové receptory nebo při chemoembolizaci či radioaktivní mikrokuličkové terapii jaterních nádorů a metastáz. Činidlo se koncentruje v cílové tkáni a jinde je jeho koncentrace nižší, což zvyšuje účinnost a snižuje toxicitu.

Někdy se terapeutický index označuje i jako bezpečnostní index či bezpečnostní poměr, hlavně v souvislosti s psychoaktivními látkami používanými pro neléčebné (nelékařské) účely.[3] V takových případech je účinná dávka taková, která vyvolává požadovaný účinek, což může být více nebo méně než v případě léčebně účinné dávky.

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Therapeutic index na anglické Wikipedii.

  1. GOLAN, David; TASHJIAN, Armen. Principles of Pharmacology: The Pathophysiological Basis of Drug Delivery. [s.l.]: Lippincott Williams & Wilkins, April 2004. Kapitola 2. 
  2. BECKER, Daniel E. Drug Therapy in Dental Practice: General Principles Part 2—Pharmacodynamic Considerations. Anesth Prog.. 2007 Spring, roč. 54, čís. 1, s. 19–24. DOI:10.2344/0003-3006(2007)54[19:DTIDPG2.0.CO;2]. PMID 17352523. 
  3. GABLE,, Robert S. Comparison of acute lethal toxicity of commonly abused psychoactive substances. Addiction. 2004, čís. 99, s. 686–696. Dostupné online [PDF].