Teorie skoposu

Teorie skopos (německy Skopostheorie) je koncepce, která pochází z oblasti translatologie. Rozpracovává tezi, že každý proces překládání má povahu záměrné činnosti.

Byla zavedena německým lingvistou Hansem Vermeerem a vychází z myšlenky, že při překládání a tlumočení bychom v první řadě měli brát v úvahu funkci původního a cílového textu.

Teorie skoposu se zaměřuje na překlad jako aktivitu, která má určitý záměr nebo cíl, a také na zamýšleného příjemce či publikum, pro které je překlad určen. Překládat znamená vytvářet cílový text v cílovém prostředí s cílovým záměrem pro cílové publikum v cílových podmínkách. Teorie skoposu dává původnímu textu nižší status, než jaký mu přisuzují teorie překladu, které jsou založeny na ekvivalenci. Zdroj je „nabídkou informací“, kterou překladatel přemění na „nabídku informací“ pro cílové publikum.

Paul Kussmaul o této teorii napsal: „Teorie skoposu velmi úzce souvisí s funkčním přístupem. Funkce překladu závisí na znalostech, očekávání hodnotách a normách čtenářů cílového textu, kteří jsou sami ovlivněni kulturou a situací, ve které se nacházejí. Tyto faktory určují, zda by funkce původního textu či určitých jeho částí měla být ponechána, upravena či dokonce změněna.“

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Skopos theory na anglické Wikipedii.

Literatura

• (anglicky) Christiane Nord: Translating as a purposeful activity – functionalist approaches explained, St. Jerome Publishing, Manchester 1997, ISBN 1-900650-02-9
• (německy) Katharina Reiß a Hans Vermeer: Grundlegung einer allgemeinen Translationstheorie, Max Niemeyer, Tubingen 1984