Teletext

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Teletext rakouské televize ORF.

Teletext je přenos textových informací prostřednictvím televizního signálu. Vznikl v roce 1970 ve Velké Británii.

V běžném analogovém televizním vysílání se za sekundu vysílá 50 půlsnímků (norma platná v Evropě). Mezi těmito půlsnímky zbývá čas pro odeslání teletextových informací, které obvykle obsahují zpravodajství, televizní program, reklamu a jiný obsah.

Vysílání Teletextu[editovat | editovat zdroj]

Začátek teletextového vysílání v Amsterdamu, 1980

Pro vysílání teletextu se používají zatemněné řádky 19 a 20 lichého půlsnímku a 332 a 333 sudého půlsnímku. Teletext se nevysílá spojitě, ale přerušovaně pomocí datových bloků, kterým se říká pakety. Vysílají se vlastně číslicové signály, z nichž část slouží jako řídící informace pro teletextový dekodér televize a větší část tvoří adresy, kterým odpovídají jednotlivé alfanumerické znaky, které jsou uloženy v teletextové paměti ROM. Délka jedné teletextové řádky odpovídá délce televizního řádku. Vše řídí teletextový procesor.

V Česku má teletext České televize 1 milion unikátních uživatelů měsíčně.[1] Nejčastěji jej sledují kvůli sportovním výsledkům.[1]

Teletextový obraz[editovat | editovat zdroj]

Teletextový obraz tvoří 25 řádků (0–24), z nichž každý obsahuje 40 znaků. Sto teletextových stránek se nazývá soubor, někdy také magazínem. Vysílat lze až 8 souborů, každý po 100 stranách. Současně se těmito 40 znaky teletextového řádku se přenáší ještě dalších 5, které slouží k řízení funkce teletextového dekodéru. Rychlost přenosu tedy odpovídá přenosu 45 osmibitových slabik. Tím získáme 360 bitů během jednoho TV řádku. Slabika pro jeden znak je 8 bitová, obsahuje však jeden paritní bit což znamená, že pro samotný znak je vyhrazeno 7 bitů. Pomocí 7 bitů jsme schopni rozlišit 127 znaků. Načtené strany (i soubory) se ukládají do paměti RAM, aby uživatel mohl pohodlně přepínat strany bez čekání. Moderní televizory jsou schopny uchovat v paměti všechny strany a magazíny.

Teletextové bloky[editovat | editovat zdroj]

Jak již bylo řečeno, informace se přenáší po 45 Bajtech = v jednom teletextovém bloku. Máme dva typy bloků. Úvodní a řádkový.

Úvodní teletextový blok[editovat | editovat zdroj]

Je prvním řádkem teletextové stránky. Jednotlivé bajty označujeme písmenem X.

  • X1, X2 – Synchronizační bajty pro oscilátor procesoru. Přenáší se binární kód o 1010101010101010
  • X3 – Identifikační bajt, který musí být stejný jako ten v procesoru (11100100)
  • X4 – Číslo magazínu (souboru)
  • X5 – Číslo řádku
  • X6, X7 – Číslo stránky
  • X8–X11 – Čas vydání stránky
  • X12, X13 – Kontrolní řídící bajt pro procesor
  • X14–X37 – Kódy alfanumerický znaků
  • X38–X45 – Průběžný čas (HH:MM:SS)
  • Bajty X4–X13 jsou zabezpečeny Hammingovým kódem (H(8,4)), díky kterému se může jedna případná chyba opravit.

Řádkový teletextový blok[editovat | editovat zdroj]

Zbylých 23 řádků, ve kterých se přenáší vizuální textová, nebo grafická informace. Jeden blok = jeden řádek.

  • X1, X2 – Synchronizační bajt pro oscilátor procesoru (1010101010101010)
  • X3 – Identifikační bajt pro procesor (11100100)
  • X4, X5 – Číslo magazínu a stránky (opět zabezpečeno Hammingovým kódem)
  • X6–X45 – Kódy znaků, které jsou zabezpečeny paritním bitem, který může detekovat chybu, nedokáže ji však opravit

Grafický mód[editovat | editovat zdroj]

Teletextový procesor se může přepnout do grafického módu. Poté vykresluje podle přenesených bitů obraz.

b0 b1
b2 b3
b4 b6

Ten bit, který obsahuje logickou 1, svítí. Bit b5 obsahuje logickou 1 pokaždé, b7 je paritním bitem.

Ukončení vysílání[editovat | editovat zdroj]

Mnohé světové televizní stanice vysílání teletextu ukončily – CNN tak učinila v roce 2006, BBC pak v roce 2012.[2][3] V Česku se naopak s ukončením vysílání teletextu nepočítá ani vzhledem k přechodu na nový vysílací formát DVB-T2 v roce 2020.[1] Česká televize chce vysílání kvůli relativně vysokému zájmu udržet i nadále.[1]

Videotext[editovat | editovat zdroj]

Videotext je obdoba teletextu, avšak oproti této technologii je zde možnost obousměrné komunikace. Takže například britská královna Alžběta II. přes něj v roce 1976 poslala dopis. Pokud chtěl uživatel využívat videotext, musel být připojen kabelem k televizi nebo přes telefonní linku.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d KLIČKA, Jan. Lidé o teletext nepřijdou, bude i v novém TV vysílání. Deník.cz [online]. 2016-12-10 [cit. 2019-04-01]. Dostupné online. 
  2. http://edition.cnn.com/cnntext
  3. http://teletext.mb21.co.uk/gallery/ceefax/end.shtml
  4. ČERMÁK, Miloš. Žurnalistika v informační společnosti - digitalizace a internetizace žurnalistiky : proměny a perspektivy žurnalistiky v epoše digitálních médií aneb nová média teoreticky i prakticky. [s.l.]: Karolinum ISBN 9788024616841. OCLC 641494854 S. 11. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]