Takíja

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání

Takíja (anglicky Taqiyya, arabsky: تقیه‎‎) je obrannou přetvářkou, užívanou muslimskou menšinou, proti převaze. Jedná se o přípustné lhaní či porušení zásad víry, především v ohrožení života. Např. v menšinovém ší'itském islámu proti sunnitům.

Princip takíji se opírá např. o koránský verš 106 v súře 16, Včely:

Na toho, kdo zapře Boha poté, co již uvěřil - kromě toho, kdo byl donucen, zatímco srdce jeho klidné bylo ve víře - a zejména na toho, kdo hruď svou nevíře otevřel, dopadne hněv Boží a pro něj je připraven trest nesmírný..

Mohamed zjevil tento verš poté, co polyteisté mučili jeho společníka Amar bin Yasira, který při mučení odsoudil Mohameda a pochválil pohanské bohy.[1]

Dalším veršem týkajícím se takíje je verš 28, v súře 3, Rod Imránův, který povoluje výjimku v příkazu nekamarádit se s nevěřícími, pokud jsou muslimové ohroženou menšinou:

Nechť si věřící neberou nevěřící za přátele místo věřících! Kdo tak učiní, nedostane se mu od Boha ničeho, leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby. A Bůh vás varuje před sebou samým a u Boha je cíl konečný.

Významný sunnitský učenec Ibn Kathir, v tafsíru vysvětluje:[2]

"leda v případě, že byste se od nich obávali nějaké hrozby" znamená, kromě těch věřících, kteří jsou v nějaké oblasti, nebo období, kdy se bojí o svoji bezpečnost před nevěřícími. V tomto případě, tito věřící mohou ukázat přátelství navenek, ale nikdy ne zevnitř. Např. Al-Bukhari poznamenal, že Abu Darda řekl, "Usmíváme se do obličeje některých lidí, zatímco naše srdce je proklínají."

Sunnitští právníci se ze své strany přeli, zda takovéto porušení je pouze přípustnou úlevou, zatímco statečnější je vytrvat, anebo naopak neopominutelnou sebezáchovnou povinností. Tabarí zdůrazňoval, že rozhodující je vždy víra v srdci, a rozlišoval také prosté verbální zapření od přímých činů proti víře. Potlačovaná ší'a se stejně jako cháridža otázkou zabývala přirozeně mnohem naléhavěji a takíju uznala za zcela legitimní obrannou taktiku.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KROPÁČEK, Luboš. Duchovní cesty islámu. Praha : Vyšehrad, 2011. 312 s. ISBN 978-80-7021-925-6. (čeština)  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ibn Saad/Bewley vol. 3 p. 190.
  2. http://www.qtafsir.com/index.php?option=com_content&task=view&id=550&Itemid=46

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Slovníkové heslo takíja ve Wikislovníku