TKS (kosmická loď)

Vesmírná loď TKS měla být pilotovaná kosmická loď určená k zásobování vojenských vesmírných stanic Almaz. Na oběžnou dráhu byla vynášena nosnou raketou Proton a měla sloužit jako alternativa k lodi Sojuz. Vývoj začal v roce 1965, ale když byly připraveny první testovací lety, byl program Almaz zrušen. Proběhly celkem 4 testy návratových modulů VA Merkur a jeden test kompletní konfigurace. Loď vykonala celkem 3 zásobovací bezpilotní lety, nikdy neletěla s posádkou. Program byl později přepracován a sloužil ke spojení s vesmírnou stanicí Saljut 6 a 7 a posloužil jako skica pro pozdější modulární vesmírné stanice jako Mir a ISS.

Popis lodi

Loď TKS se skládala z těchto částí:

TKS SAS - "Sistema avarijnogo spasenija" Pohotovostní únikový systém

TKS BSO - "Blok Schoda s Orbiti" Úsek pro zajištění sestupu z oběžné dráhy

TKS VA - "Vozvrasčajemij Apparat" Opakovaně použitelná návratová kabina, konstrukčně byla podobná americké kabině z projektu Apollo, byla však o 30% menší. Byla testována celkem čtyřikrát, nikdy však s posádkou.

TKS FGB - Funkční nákladní blok nebo Orbitální obytný a servisní modul. FGB modul byl přístupný z kabiny VA pomocí krátkého spojovacího tunelu. Záď modulu byla vybavena oknem a ovládacími prvky pro manuální řízení spojení se stanicí Almaz.

Technické detaily

posádka: 3
délka: 17,51 m
obyvatelný prostor: 45,00 m³
hmotnost: 17 510 kg
užitečný náklad: 12 600 kg
tah hlavního motoru: 7,840 kN
elektrický systém: solární panely 40 m², 2,4 kW

Mise

Testovací orbitální mise

Kosmos 881 a Kosmos 882 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 929 - Test VA modulu s FGB, VA modul úspěšně přistál na zemi. Kosmos 997 a Kosmos 998 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem. Kosmos 1100a Kosmos 1101 - Test návratových VA modulů, byly vyneseny společným nosičem.

TKS-2

Mise Kosmos 1267 ke stanici Saljut 6. FGB modul zůstal připojen ke stanici.

TKS-3

Mise Kosmos 1443 ke stanici Saljut 7. Modul VA tentokrát zůstal připojen k TSK-3 po dva dny. Po odpojení od stanice se od TKS-3 odpojil VA modul a obíhal další čtyři dny, jako demonstrace schopnosti autonomního letu. VA modul poté úspěšně přistál a dopravil na zemi 300 kg materiálu ze stanice.

TKS-4

Mise Kosmos 1686 ke stanici Saljut 7. Vybavení kokpitu bylo nahrazeno fotografickou aparaturou s vysokým rozlišením a optickými senzory. Spojení se stanicí proběhlo úspěšně, poté však došlo ke ztrátě kontroly a stanice i s lodí TKS-4 shořela atmosféře 7. února 1991.

Pozdější využití

Loď TKS nikdy neletěla s posádkou, poskytla však základ pro konstrukci pozdějších vesmírných stanic jako Mir a ISS. V současné době pracuje soukromá společnost Excalibur Almaz na modernizaci TKS pro komerční využití.

Vyrobené TKS a odvozené moduly

Lodě TKS a moduly od TKS odvozené
Název	Typ	Index GRAU	Výrobní číslo	Vypuštění	Určení	Zánik
Kosmos 929	TKS	11F72	161-01	17. července 1977	Bezpilotní test lodě	2. února 1978
	TKS	11F72	162-01	Komplexní maketa
Kosmos 1267	TKS	11F72	163-01	25. dubna 1981	Bezpilotní test lodě	29. července 1982
Kosmos 1443	TKS	11F72	164-01	2. března 1983	Modul stanice Saljut 7	19. září 1983
Kosmos 1686	TKS	11F72	165-01	27. září 1985	Modul stanice Saljut 7	7. února 1991
FSB modulu Kvant	FSB	11F77	166-01	31. března 1987	Tahač modulu stanice Mir	25. května 1988
FSB lodi Poljus	FSB	11F77	167-01	15. května 1987	Neúspěšný start
FSB modulu 37KP	FSB	11F77	168-01	Nevypuštěn
FSB modulu 37KT	FSB	11F77	169-01	Nevypuštěn
Kvant-2	77KSD	11F77D	171-01	26. listopadu 1989	Modul stanice Mir	23. března 2001
Kristall	77KST	11F77T	172-01	31. května 1990	Modul stanice Mir	23. března 2001
Spektr	77KSO	11F77O	173-01	20. května 1995	Modul stanice Mir	23. března 2001
Priroda	77KSI	11F77I	174-01	23. dubna 1996	Modul stanice Mir	23. března 2001
Zarja	77KSM		175-01	20. listopadu 1998	Modul stanice ISS	aktivní