Třída Hvidbjørnen
| Třída Hvidbjørnen | |
|---|---|
 Hvidbjørnen (F348) | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Dánské královské námořnictvo |
| Typ | fregata |
| Lodě | 4 |
| Osud | vyřazeny |
| Nástupce | třída Peder Skram |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1345 t (standardní) 1650 t (plný) |
| Délka | 72 m |
| Šířka | 11,5 m |
| Ponor | 5 m |
| Pohon | 4 diesely |
| Rychlost | 18 uzlů |
| Dosah | 6000 nám. mil při 13 uzlech |
| Posádka | 85 |
| Výzbroj | 1× 76mm kanón 1× vrhač hlubinných pum |
| Letadla | 1× vrtulník |
| Radar | CWS-1 NWS-1 |
| Sonar | MS-26 |
Třída Hvidbjørnen byly hlídkové fregaty dánského královského námořnictva. V Dánsku byly označeny jako inspekční plavidla. Celkem byly postaveny čtyři jednotky této třídy. Jejich hlavním úkolem bylo hlídkování v okolí Grónska, Faerských ostrovů a v Severním moři.[1] Ze služby byly vyřazeny v letech 1991–1992.[2] Byly to první dánské válečné lodě konstruované pro nesení vrtulníku.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Stavba čtyř jednotek této třídy byla objednána roku 1960.[1] Postavila je loděnice Aalborg Vaerft v Aalborgu.[2]
Jednotky třídy Hvidbjørnen:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Hvidbjørnen (F348) | 4. června 1961 | 23. listopadu 1961 | 15. prosince 1962 | vyřazena 1992 |
| Vædderen (F349) | 30. října 1961 | 6. dubna 1962 | 19. března 1963 | vyřazena 1992 |
| Ingolf (F350) | 5. prosince 1961 | 27. července 1962 | 27. července 1963 | vyřazena 1991 |
| Fylla (351) | 27. června 1962 | 18. prosince 1962 | 10. července 1963 | vyřazena 1991 |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Plavidla nesla radary CWS-1, NWS-1 a sonar MS-26. Byla vyzbrojena jedním 76mm kanónem a jedním vrhačem hlubinných pum. Později byly doplněny ještě dva 37mm kanóny. Na zádi byla přistávací plocha a hangár pro vrtulník. Nejprve do roku 1982 typu Alouette III a později Lynx.[1] Pohonný systém tvořily čtyři diesely General Motors o výkonu 6400 shp, pohánějící jeden lodní šroub.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 18 uzlů.[1] Dosah byl 6000 námořních mil při rychlosti 13 uzlů.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.