Třída Gleaves
| Třída Gleaves | |
|---|---|
 USS Niblack | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  US Navy |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 65 |
| Předchůdce | třída Benson |
| Nástupce | třída Fletcher |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 1839 t (standardní) 2395 t (plný) |
| Délka | 106,17 m |
| Šířka | 11 m |
| Pohon | 2× turbína, 4× kotel |
| Rychlost | 35 uzlů |
| Dosah | 6500 nám. mil při 12 uzlech |
| Posádka | 208 |
| Výzbroj | 5× 127mm kanón (5×1) 6× 12,7mm kulomet (6×1) 10× 533mm torpédomet (2×5) 6 vrhačů, 2 skluzavky |
Třída Gleaves byla třída torpédoborců námořnictva Spojených států amerických. Tato třída úzce navazovala na třídu Benson, od které se lišila jen v detailech (mírně větší výtlak, jiný průřez komína atd.). Torpédoborce této třídy byly velice intenzivně nasazeny ve druhé světové válce, ve které jich bylo 11 ztraceno. Celkem bylo postaveno 65 jednotek této třídy.[1] Většina jich byla po skončení války převedena do rezervy. Poslední americké námořnictvo vyřadilo v roce 1956. Část vyřazených torpédoborců získali američtí spojenci – Čínská republika, Itálie, Japonsko, Řecko a Turecko.[2]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Kýly torpédoborců této třídy byly založeny mezi roky 1938–1942. Celkem bylo postaveno 65 jednotek této třídy. Na jejich stavbě se podílelo osm loděnic.
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]_and_USS_Buchanan_(DD-484)_ready_for_launching,_1941.jpg)
Základní výzbroj tvořilo pět 127mm kanónů v jednodělových věžích, šest 12,7mm kulometů a dva pětihlavňové 533mm torpédomety. Protiponorkovou výzbroj tvořilo šest vrhačů a dvě skluzavky hlubinných pum. Složení výzbroje se však u jednotlivých lodí měnilo. Například počínaje devatenáctou jednotkou jednotkou USS Bristol byly montovány jen čtyři dělové věže a protiletadlovou výzbroj tvořily 20mm a 40mm kanóny. Mohly to být například čtyři 127mm kanóny, čtyři 40mm kanóny a deset 20mm kanónů + obvyklý počet torpédometů a vrhačů hlubinných pum.[3]
Pohonný systém tvořily čtyři kotle Babcock & Wilcox a dvě turbíny Westinghouse. Lodní šrouby byly dva. Dosah byl 6500 námořních mil při 12 uzlech. Nejvyšší rychlost dosahovala 35 uzlů.
Operační nasazení
[editovat | editovat zdroj]
Torpédoborce této třídy byly velice intenzivně nasazeny ve druhé světové válce, během které jich bylo v boji potopeno 11. Byly to torpédoborce – Aaron Ward, Beatty, Bristol, Corry, Duncan, Emmons, Glennon, Gwin (poškozený ho potopil torpédoborec USS Ralph Talbot), Maddox, Meredith a Monssen. Další čtyři byly u Okinawy neopravitelně poškozeny.[4] Ingraham se navíc v roce 1942 potopil po hrozivé kolizi s tankerem Chemung (přežilo 11 mužů) a Turner zničila vnitřní exploze. Nehodou byla rovněž ztráta torpédoborce Hobson po srážce s letadlovou lodí Wasp dne 26. dubna 1952.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b DD-423 Gleaves [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DD-423 Gleaves – Ship List [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-04-27 [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ DD-423 Gleaves – Specifications [online]. Globalsecurity.org, rev. 2005-05-02 [cit. 2011-01-10]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Gleaves-Class [online]. Destroyerhistory.org [cit. 2011-01-09]. Dostupné online. (anglicky)
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4 – Druhá světová válka. Praha: Naše vojsko, 1993. ISBN 80-206-0357-3. S. 369.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 389.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu třída Gleaves na Wikimedia Commons - (anglicky) Profil na serveru Destroyerhistory.org
- (anglicky) Profil na serveru Globalsecurity.org
