Třída Duca d'Aosta
| Třída Duca d'Aosta | |
|---|---|
 Eugenio di Savoia | |
| Obecné informace | |
| Uživatelé | Regia Marina Sovětské námořnictvo Řecké námořnictvo |
| Typ | lehký křižník |
| Lodě | 2 |
| Osud | vyřazeny |
| Předchůdce | třída Raimondo Montecuccoli |
| Nástupce | třída Duca degli Abruzzi |
| Technické údaje Duca d`Aosta[1] | |
| Výtlak | 8317 t (standardní) 10 374 t (plný) |
| Délka | 186,9 m |
| Šířka | 17,5 m |
| Ponor | 6,5 m |
| Pohon | 2 turbínová soustrojí, 6 kotlů 2 lodní šrouby 110 000 hp |
| Rychlost | 36,5 uzlu |
| Dosah | 3900 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 578 |
| Výzbroj | 8× 152mm kanón (4×2) 6× 100mm kanón (3×2) 8× 37mm kanón (4×2) 12× 13,2mm kulomet (6×2) 6× 533mm torpédomet (2×3) |
| Pancíř | 70mm boky 35mm paluba 90mm věže |
| Letadla | 1× katapult 2× hydroplán |
Třída Duca d'Aosta byla třída lehkých křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o čtvrtou skupinu rozsáhlé třídy Condottieri. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1964. Účastnily se bojů druhé světové války. Po válce byly předány vítězům, po jednom získaly Řecko a SSSR.
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Křižníky byly mírně větší než předchozí třída Raimondo Montecuccoli a bylo u nich dále zesíleno pancéřování. Pro udržení rychlosti, srovnatelné s předchozími třídami, byl posílen pohonný systém.[2] Celkem byly postaveny dva křižníky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v letech 1932–1933, v letech 1934–1935 byly rozestavěné lodě spuštěny na vodu a v letech 1934–1936 byly zařazeny do služby.[1]
Jednotky třídy Duca d'Aosta:
| Jméno | Loděnice | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Poznámka |
|---|---|---|---|---|---|
| Emanuele Filiberto Duca d'Aosta | OTO, Livorno | 1932 | 22. dubna 1934 | 13. července 1934 | Dne 2. března 1949 jej získal Sovětský svaz, přejmenován na Stalingrad a později Kerč. Od března 1958 cvičná loď OS-32. |
| Eugenio di Savoia | Ansaldo, Janov | 1933 | 16. března 1935 | 16. ledna 1936 | Dne 1. července 1951 jej získalo Řecko, přejmenován na Elli. Vyřazen 1964. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, dvanáct 13,2mm kulometů a šest 533mm torpédometů. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 110 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 36,5 uzlu. Dosah byl 3900 námořních mil při rychlosti 14 uzlů.[1]
Modifikace
[editovat | editovat zdroj]V letech 1943–1944 byly odstraněny hydroplán, torpédomety a kulomety, které nahradilo dvanáct 20mm kanónů.[1]
Operační služba
[editovat | editovat zdroj]Křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. V červenci 1940 se oba účastnily bitvy u Punta Stilo. Duca d'Aosta bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty. Eugenio di Savoia byl v červnu 1942 nasazen proti britské Operaci Harpoon a naopak Duca d'Aosta vyplul proti souběžně probíhající Operaci Vigorous.
Oba křižníky válku přečkaly a po ní byly v rámci reparací předány SSSR a Řecku. Duca d'Aosta získal 12. února 1949 Sovětský svaz, ve kterém sloužil pod názvem Stalingrad (později Kerč). V březnu 1958 křižník změnil svou roli na cvičnou loď OS-32.[3] Eugenio di Savoia získalo 1. července 1951 Řecko jako náhradu za italskou ponorkou potopený malý křižník Elli.[4] Po přejmenování Elli se stal vlajkovou lodí řeckého námořnictva. Vyřazen byl roku 1964.[5]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d "Condottieri 4th group" type light cruisers (1935-1936) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN 80-206-0357-3.
- ↑ KERCH' cruiser (1935 / 1949) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ELLI light cruiser (1936/1951) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-21]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 29.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BRESCIA, Maurizio. Mussolini's Navy: A Reference Guide To The Regia Marina 1930–1945. Barnsley: Seaforth Publishing, 2012. ISBN 978-1-84832-115-1. Kapitola Montecuccoli class – first and second group, s. 90 až 95. (anglicky)
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Duca d'Aosta na Wikimedia Commons
