Třída Raimondo Montecuccoli

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Raimondo Montecuccoli
Raimondo Montecuccoli
Raimondo Montecuccoli
Obecné informace
Uživatelé Regia Marina
Italské námořnictvo
Typ lehký křižník
Lodě 2
Osud 1 potopen
1 vyřazen
Předchůdce třída Luigi Cadorna
Nástupce třída Duca d'Aosta
Technické údaje Raimondo Montecuccoli[1]
Výtlak 7405 t (standardní)
8853 t (plný)
Délka 182,2 m
Šířka 16,6 m
Ponor 6 m
Pohon 2 turbínová soustrojí, 6 kotlů
2 lodní šrouby
106 000 hp
Rychlost 37 uzlů
Dosah 4122 nám. mil při 18 uzlech
Posádka 588
Výzbroj 8× 152mm kanón (4×2)
6× 100mm kanón (3×2)
8× 37mm kanón (4×2)
8× 13,2mm kulomet (4×2)
4× 533mm torpédomet (2×2)
Pancíř 60mm boky
30mm paluba
70mm věže
Letadla 1× katapult
hydroplán

Třída Raimondo Montecuccoli byla třída lehkých křižníků italského královského námořnictva. Jednalo se o třetí skupinu rozsáhlé třídy Condottieri. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Ve službě byly v letech 1935–1964. Oba křižníky byly nasazeny ve druhé světové válce. Jeden byl ve válce zničen a druhý po válce převzalo obnovené italské námořnictvo, které jej provozovalo jako cvičnou loď.

Stavba[editovat | editovat zdroj]

Oproti předcházejícím dvěma skupinám třídy Condottieri (třídy Di GiussanoLuigi Cadorna) měly tyto křižníky významně zesílené pancéřování, což se projevilo nárůstem výtlaku o přibližně 2000 t. Nový byl můstek a typ přídě, katapult byl přesunut mezi komíny a do prostoru za druhým komínem byly přesunuty 100mm kanóny. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Jejich stavba byla zahájena v roce 1931, v roce 1934 byly spuštěny na vodu a roku 1935 byly zařazeny do služby.[2]

Jednotky třídy Raimondo Montecuccoli:

Jméno Loděnice Založení kýlu Spuštěna Vstup do služby Poznámka
Raimondo Montecuccoli Ansaldo, Janov 1931 2. srpna 1934 30. června 1935 Od roku 1949 cvičná loď. Vyřazen 1964.
Muzio Attendolo CRDA, Terst 1931 9. září 1934 30. června 1935 Ztratil příď po zásahu torpédem britské ponorky HMS Unbroken (P42). Dne 4. prosince 1942 byl, během oprav v Neapoly, těžce poškozen spojeneckým náletem, později byl sešrotován.

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Nákres třídy

Výzbroj představovalo osm 152mm kanónů ve dvoudělových věžích, šest 100mm kanónů, osm 37mm kanónů, osm 13,2mm kulometů a čtyři 533mm torpédomety. Křižníky byly vybaveny jedním katapultem a až dvěma hydroplány. Pohonný systém tvořilo šest kotlů a dvě sestavy turbín o výkonu 106 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 37 uzlů. Dosah byl 4122 námořních mil při rychlosti 18 uzlů.[1]

Modifikace[editovat | editovat zdroj]

V roce 1943 byly odstraněny kulomety a torpédomety, naopak výzbroj posílilo dvanáct 20mm kanónů.[2]

Křižník Raimondo Montecuccoli byl po válce upraven na cvičnou loď. Byla demontována druhá dělová věž se 152mm kanóny a jedna se 100mm kanóny, naopak přibylo osm 40mm kanónů a čtyři 20mm kanóny. Instalovány byly americké radary. Demontovány byly rovněž dva kotle, výkon pohonného systému klesl na 75 000 hp a nejvyšší rychlost se snížila na 29 uzlů.[3]

Operační nasazení[editovat | editovat zdroj]

Muzio Attendolo se zničenou přídí
Raimondo Montecuccoli (C552) během poválečné služby. Za pozornost stojí demontovaná druhá dělová věž.

Raimondo MontecuccoliMuzio Attendolo bojovaly v červenci 1940 v bitvě u Punta Stilo. Muzio Attendolo poté bojoval v prosinci 1941 v první bitvě u Syrty a dlouhodobé vyřazení z boje pro něj znamenala spojenecká Operace Pedestal v srpnu 1942. Během ní křižník 13. srpna 1942zasáhlo torpédo vypuštěné britskou ponorkou třídy U HMS Unbroken a způsobilo odlomení celé přídě (oprava trvala přibližně tři měsíce).

Raimondo Montecuccoli byl nasazen proti britské Operaci Harpoon. Dne 4. prosince 1942 oba křižníky v Neapoly vážně poškodilo spojenecké letectvo. Zatímco Muzio Attendolo do konce války opraven a byl po ní sešrotován, Raimondo Montecuccoli se vrátil do služby jen několik týdnů před italskou kapitulací a po ní ho čekala internace.

Raimondo Montecuccoli byl po válce vrácen Itálii a v letech 1947–1949 byl přestavěn na cvičnou loď. Obnovené italské námořnictvo křižník vyřadilo roku 1964.

Odkaz[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b "Condottieri 3rd group" type light cruisers (1935) [online]. Navypedia.org [cit. 2019-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 130 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  3. PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 142. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 4. Praha: Naše vojsko, 1993. 374 s. ISBN 80-206-0357-3. (česky) 
  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]