Třída Orkan
| Třída Orkan | |
|---|---|
.JPG) Grom | |
| Obecné informace | |
| Uživatel |  Polské námořnictvo |
| Typ | raketový člun |
| Lodě | 3 |
| Osud | aktivní (2021) |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 326 t (standardní) 369 t (plný) |
| Délka | 48,9 m |
| Šířka | 8,65 m |
| Ponor | 2,15 m |
| Pohon | 3× M520 |
| Rychlost | 36 uzlů (67 km/h) |
| Dosah | 1 600 nám. mil (3 000 km) |
| Posádka | 33 důstojníků a námořníků |
| Výzbroj | 1× 76,2mm kanón AK-176M 1× 30 mm AK-630M 2× 12,7 mm WKM-Bm 4× RBS-15 Mk3 (4×1) 4× Strela-2M (1×4) |
| Radar | Sea Giraffe 3-D |
Třída Orkan (jinak též Projekt 660) je třída raketových člunů Polského námořnictva. Trojice člunů je dostavbou nedokončených člunů třídy Sassnitz původně stavěných pro východoněmeckou Volksmarine.[1] Čluny už prošly jednou modernizací a jsou stále v aktivní službě.[2]
Pozadí vzniku
[editovat | editovat zdroj]
Třída Orkan byla postavena s využitím trupů nedokončených východoněmeckých raketových člunů třídy Sassnitz (NDR stihlo do svého zániku dokončit jediný exemplář z osmi). Po sjednocení Německa byly trupy (s pohonným systémem) tří člunů prodány loděnicí VEB Peenewerft do Polska a dokončeny v Gdaňsku.[1] V letech 1992–1995 byly do služby zařazeny jako Orkan (421), Piorun (422) a Grom (423). Stavbě dalších člunů zabránil nedostatek financí.[3]
Čluny původně nenesly protilodní střely a sloužily pouze k hlídkování. V roce 2001 byl se společností Thales-NL podepsán kontrakt na modernizaci třídy, probíhající do roku 2007. Čluny dostaly nové senzory i výzbroj a v současnosti odpovídají standardům NATO.[1]
Jednotky třídy Grom:[2]
| Jméno | Zahájení stavby | Spuštěna | Vstup do služby | Status |
|---|---|---|---|---|
| Orkan (421) | 18. září 1992 | aktivní | ||
| Piorun (422) | 11. března 1994 | aktivní | ||
| Grom (423) | 28. dubna 1995 | aktivní |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]
Původní elektronické vybavení zahrnovalo protivzdušný radar NUR-27, středisko řízení palby Wympel AME a navigační radar SRN-443XTA.[4]
Během modernizace všechny čluny dostaly bojový řídící systém TACTICOS (integrovány do něj jsou palubní kanóny a protilodní střely, radar pro řízení palby STING EO Mk2, nové komunikační a navigační vybavení, 3D přehledový radar Sea Giraffe AMB a navíc též protilodní střely RBS-15.[1]
V dělové věži na přídi se nachází jeden dvouúčelový 76,2mm kanón AK-176M s dostřelem 15,5 km. Hlavní údernou výzbrojí člunů jsou čtyři protilodní střely RBS-15 Mk3 s dosahem 200 km. Pro bodovou obranu, zejména proti protilodním střelám, slouží jeden 30mm systém AK-630M s dosahem 4 km.[1] Čluny rovněž nesou čtyřnásobný protiletadlový raketový komplet Strela-2M se zásobou celkem 12 střel.[4]
Pohonný systém tvoří tři diesely M520 o výkonu 5400 koňských sil, roztáčející trojici lodních šroubů. Nejvyšší rychlost dosahuje 36 uzlů.[4] Dosah je 1620 námořních mil.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b c d e f Orkan Class Fast Attack Craft, Poland [online]. Naval-technology.com [cit. 2012-11-26]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b Small Missile Ships - ORKAN class [online]. Polish Navy [cit. 2012-11-26]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-07-16. (anglicky)
- ↑ PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 13.[Dále jen Pejčoch, Novák, Hájek 1998]
- ↑ a b c Pejčoch, Novák, Hájek (1998), s. 14.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 6 – Afrika, Blízký východ a část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1994. ISBN 80-86158-02-0. S. 389.
- PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 7 – Druhá část zemí Evropy po roce 1945. Praha: Ares, 1998. ISBN 80-86158-08-X. S. 353.
- PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Třída Orkan na Wikimedia Commons
