Třída Audace (1913)
| Třída Audace | |
|---|---|
.jpg) Audace | |
| Obecné informace | |
| Uživatel | Regia Marina |
| Typ | torpédoborec |
| Lodě | 2 |
| Zahájení stavby | 1912 |
| Spuštění na vodu | 1913 |
| Uvedení do služby | 1914 |
| Osud | 1 ztracen 1 vyřazen |
| Předchůdce | třída Ardito |
| Nástupce | třída Rosolino Pilo |
| Technické údaje | |
| Výtlak | 750 t (standardní) 840 t (plný) |
| Délka | 74,8 m (na vodorysce) 75,5 m (celková) |
| Šířka | 7,5 m |
| Ponor | 2,6 m |
| Pohon | 2 turbíny, 4 kotle 2 lodní šrouby |
| Rychlost | 30 uzlů |
| Dosah | 950 nám. mil při 14 uzlech |
| Posádka | 69–79 |
| Výzbroj | 1× 120mm kanón 4× 76mm kanón (4×1) 2× 450mm torpédomet (2×1) |
Třída Audace byla lodní třída torpédoborců italského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Bojovaly v první světové válce. Jeden se roku 1916 potopil po kolizi. Druhý byl vyřazen roku 1923.[1]
Stavba
[editovat | editovat zdroj]Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. Představovaly derivát třídy Indomito poháněný turbínami Zoelly. Jejich stavbu zajistila loděnice Cantiere navale fratelli Orlando v Livornu. Do služby byly zařazeny roku 1914.[1]
Jednotky třídy Audace:[1]
| Jméno | Založení kýlu | Spuštěna | Vstup do služby | Osud |
|---|---|---|---|---|
| Audace | duben 1912 | 4. května 1913 | březen 1914 | Dne 30. srpna 1916 se potopil v Jónském moři po srážce s nákladní lodí SS Brasile. |
| Animoso (AN) | květen 1912 | 13. července 1913 | květen 1914 | Dne 29. července 1921 byl vážně poškozen výbuchem kotle. Nebyl opraven. Vyřazen 1923. |
Konstrukce
[editovat | editovat zdroj]Výzbroj tvořil jeden 120mm kanón, čtyři 76mm kanóny a dva jednohlavňové 450mm torpédomety. Pohonný systém tvořily čtyři kotle White-Forster a dvě turbíny Zoelly o výkonu 16 000 hp, pohánějící dva lodní šrouby. Nejvyšší rychlost dosahovala 30 uzlů. Dosah byl 950 námořních mil při rychlosti čtrnáct uzlů.[1] Při rychlosti 35 uzlů se dosah zmenšil na 400 námořních mil.[2]
Modernizace
[editovat | editovat zdroj]Roku 1919 byl torpédoborec Animoso přezbrojen. Nově nesl pět 102mm kanónů, jeden 40mm kanón, dva 6,5mm kulomety a dva 450mm torpédomety. Dále mohl nést až deset námořních min.[1]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- HYNEK, Vladimír; KLUČINA, Petr; ŠKŇOUŘIL, Evžen. Válečné lodě 3: První světová válka. Praha: Naše vojsko, 1988. 28-029-88.