Třída Annapolis

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Třída Annapolis
HMCS Nipigon (266)
HMCS Nipigon (266)
Obecné informace
UživateléKanadské královské námořnictvo
Typtorpédoborec
Lodě2
Osudvyřazeny
Předchůdcetřída Mackenzie
Nástupcetřída Iroquois
Technické údaje
Výtlak2400 t (standardní)
2855 t (plný)
Délka113,1 m
Šířka12,8 m
Pohonparní tubíny
Rychlost32 uzlů
Výzbroj2× 76mm kanón (1×2)
Mk 10 Limbo
6× 324mm torpédomet (2×3)
Letadla1 vrtulník

Třída Annapolis byla třída torpédoborců kanadského královského námořnictva. Celkem byly postaveny dvě jednotky této třídy. V době svého dokončení byly považovány za nejlepší protiponorková plavidla na světě.[1] Třída byla průkopnická nasazením protiponorkových vrtulníků z tak malých plavidel.[2] Obě již byly vyřazeny ze služby.

Pozadí vzniku[editovat | editovat zdroj]

Po stavbě 14 úspěšných protiponorkových torpédoborců tříd St. Laurent a Restigouche bylo kanadským námořnictvem objednáno dalších šest jednotek, čímž měla země získat celkem 20 moderních torpédoborů. Nakonec bylo rozhodnuto tuto objednávku rozdělit a kromě čtyř klasických torpédoborců třídy Mackenzie byla objednána i dvoučlenná třída Annapolis, jejíž plavidla byla vybavena palubním vrtulníkem, což výrazně zlepšovalo jejich efektivitu v protiponorkovém boji.[1]

Dvojice torpédoborců této třídy byla postavena v letech 19611964, přičemž do operační služby byly zařazeny v roce 1964. V 80. letech obě jednotky prošly modernizací DELEX (DEstroyer Life EXtension).

Jednotky třídy Annapolis:

Jméno Loděnice Spuštěna Vstup do služby Poznámka
HMCS Annapolis (265) Halifax Shipyards Ltd., Halifax[2] 1963 19. prosince 1964 domovský přístav Esquimalt, vyřazen 15. listopadu 1996
HMCS Nipigon (266) Marine Industries Ltd., Sorel[2] 1961 30. května 1964 domovský přístav Halifax, vyřazen 2. července 1998

Konstrukce[editovat | editovat zdroj]

Ostrojený Nipigon po vyřazení

Po dokončení[editovat | editovat zdroj]

Plavidla nesla radar SPS-12 pro vyhledávání vzdušných cílů, SPS-10B pro vyhledávání hladinových cílů, navigační radar Sperry Mk.2 a radar URN 20 TACAN. K lokalizaci ponorek sloužily sonary SQS-501, SQS-502, SQS-503, SQS-504, přístroj UQC-1B. Řízení palby zajišťovaly systémy Mk 64 GFCS a SPG-48 (GUNAR). Výzbroj tvořily dva 76mm kanóny v dělové věži na přídi. K ničení ponorek lodě nesly jeden salvový vrhač hlubinných pum Mk 10 Limbo a dva trojhlavňové 324mm torpédomety.[3] Na zádi se nacházela přistávací plocha a hangár pro protiponorkový vrtulník CH-124 Sea King.

Pohonný systém tvořily dvě parní turbíny English Electric a dva kotle Babcock & Wilcox, pohánějící dva lodní šrouby.[2] Nejvyšší rychlost dosahovala 32 uzlů.

Modernizace DELEX[editovat | editovat zdroj]

Modernizací DELEX prošel Nipigon v letech 1982-84 a Annapolis v letech 1984-86.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HMCS Annapolis Class Helicopter Destroyer [online]. Globalsecurity.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e Annapolis class Destroyer Escort - DDH [online]. Seaforces.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Canadian Navy Anti-Submarine Weapons and Torpedoes [online]. Hazegray.org [cit. 2015-09-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • PEJČOCH, Ivo; NOVÁK, Zdeněk; HÁJEK, Tomáš. Válečné lodě 5 – Amerika, Austrálie, Asie od roku 1945. Praha: Naše vojsko, 1994. ISBN 80-206-0414-6. S. 281. 
  • PEJČOCH, Ivo. Válečné lodě 8 – Námořnictva na přelomu tisíciletí. Praha: Ares, 2008. ISBN 80-86158-15-2. S. 455. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]