Syntetická vlákna
Syntetická vlákna jsou textilní suroviny získané syntézou uhlíku, vodíku, dusíku, síry, fluoru a chloru. Při určitých chemických reakcích se spojením jednotlivých molekul (monomerů) vytváří makromolekuly (polymery). [1]
Rozdělení[editovat | editovat zdroj]
[2] Vláknitý materiál vzniká polykondenzací, polymerací nebo polyadicí. Běžně vyráběné druhy vláken se dají zařadit podle výchozí syntézy:
| Druh syntézy | Hlavní druhy textilních vláken |
| polykondenzace | polyesterová (PES), polyamidová (PA), polyimidová (PI) |
| polymerace | polyethylenová (PE), polypropylenová (PP), polyvinylalkoholová (VY), polyakrylonitrilová (PAN), fluorová (PTFE) |
| polyadice | elastická |
Polosyntetická vlákna[editovat | editovat zdroj]
Přívlastek polosyntetická (semi-synthetic) se v anglosaské odborné literatuře často používá pro vlákna z regenerovaných přírodních materiálů (např. celulózy).[3] Podle evropských odborníků je však toto označení nesprávné.[4]
Z historie[editovat | editovat zdroj]
Začátky průmyslového zpracování[editovat | editovat zdroj]
- 1938 polyamid (USA)
- 1941 polyester (Velká Británie)
- 1950 polyakrylonitril
- cca 1958-60 polypropylen a elastan
- cca 1972-74 aramidy
- 1996 polybenzimidazol (vlákno PBI)
- 1998 zylon (vlákno PBI)
- 2009 vlákno M5 (PIPD)
Vlastnosti syntetických vláken[editovat | editovat zdroj]
Některé vlastnosti v porovnání s přírodními vlákny:[6]
| Druh vlákna | Fyzikální vlastnosti | |||||
| Pevnost cN/tex |
Tažnost % |
Polymerační stupeň ¹) | ||||
| Polyester (PES) | 40-65 | 15-40 | 100-150 | |||
| Polypropylen (PP) | 25-60 | 15-30 | 12 000 | |||
| Polyamid (PA) | 40-60 | 30-60- | 50-200 | |||
| Polyakrylonitril (PAC) | 20-35 | 16-36 | 500-1 500 | |||
| Polyuretan (PU) | 5-12 | 100-700 | -- | |||
| Bavlna (CO) | cca 30 | 6-10 | 2 500-3 000 | |||
| Vlna (WO) | 9-18 | 25-35 | - | |||
¹) Polymerační stupeň udává počet monomerů v řetězci jedné makromolekuly
U mnohých oděvních textilií zlepšují svými vlastnostmi (např. pevností v tahu a oděru, jemností atd.) samotné nebo ve směsi s přírodními materiály kvalitu výrobků.
U technických a velké části bytových textilií jsou syntetická vlákna nenahraditelná. Výrobky ze syntetických materiálů jsou většinou levnější a některé jejich fyzikální vlastnosti se nechají modifikací přizpůsobit požadavkům na finální výrobek.
Spotřeba a použití[editovat | editovat zdroj]
Syntetická vlákna se podílí ve 2. dekádě 21. století asi 2/3 na celosvětové spotřebě textilních materiálů (v roce 2013 = 60 milionů tun). Na začátku století zaznamenaly vládní instituce v USA více než 1000 obchodních značek syntetických vláken z celého světa.[8]
- Spotřeba polyesterových vláken (Dacron, Trevira) 48 milionů tun.
Použití: Téměř všechny druhy ošacení a bytových textilií, pneumatikové kordy, šicí nitě
- Výroba polypropylenových vláken (např. Polycolon) (asi 1/5 celkové spotřeby PP) se v posledních letech velmi rychle zvýšila až na 5 milionů tun ročně.
Použití: Nejméně polovina netkaných textilií a všívaných koberců je z PP, umělý trávník, pletené sportovní oděvy
- Polyamidová vlákna (Nylon, Perlon) se vyrábí v rozsahu cca 4,5 miliony tun ročně.
Použití: Dámské punčochové zboží, podlahoviny, sportovní oděvy, dopravní pásy, lana, odvozenina: Aramid (aromatický polyamid)
- Světová spotřeba polyakrylonitrilových vláken (Dralon, Cashmilon) obnáší cca 2 mio. tun ročně.
Použití: Bytové textilie, imitáty kožešin, surovina k výrobě uhlíkového vlákna, odvozenina: Modakryl (sloučenina PAC s PVC)
- Z polyuretanu se vyrábí především elastická textilní vlákna (Lycra, Spandex), která se přidávají k jiným textilním materiálům v poměru 2-50 % s použitím na oděvní a zdravotní textilie.
- V menším množství, zpravidla pro speciální technické účely, se vyrábí syntetická vlákna z polyvinylchloridu (Rhovil, Saran), polyethylenu (Dyneema), polyfluorethylenu (Teflon), polyvinylalkoholu (Coralon, Vinal)
(Na území České republiky se dříve vyráběla polyamidová (v roce 1989 700 tun silonu) a polyesterová vlákna (500 tun tesilu), v roce 2016 byla známa jen výroba polyesteru.[9])
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Syntetické vlákno [online]. Textilní zkušební ústav, 2006-2008 [cit. 2017-01-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-01-13.
- ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 367, 375 a 376
- ↑ The Differences Between Synthetic, Semi-synthetic, & Natural Fibers [online]. Natural Clothing, 2017 [cit. 2020-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, ISBN 3-7949-0546-6, str. 169
- ↑ Koslowski: Chemiefaser-Lexikon:Begriffe-Zahlen-Handelsnamen, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 3871508764
- ↑ Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981
- ↑ Global fiber production [online]. Chemical Fibers International, 2014 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Fiber Trade Names and Generic Terms [online]. US Department of Homeland Security, 2006 [cit. 2019-08-31]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Historie [online]. Silon s.r.o., 2016 [cit. 2017-01-10]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Loy: Chemiefasern für technische Textilprodukte, Deutscher Fachverlag 2008, ISBN 978-3-86641-197-5