Synchronní sériová komunikace

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Synchronní sériová komunikace (anglicky Synchronous serial communication) popisuje metodu sériové komunikace, při které se "data posílají jako spojitý proud konstantní rychlostí."[1]

Synchronní komunikace vyžaduje, aby hodinové signály vysílače a přijímače byly synchronizovány – běžely stejnou rychlostí – aby přijímač mohl vzorkovat signál ve stejných časových intervalech jako vysílač. Protože se nepoužívají žádné rozběhové (anglicky start bit) nebo závěrné bity (anglicky stop bit), lze pomocí synchronního přenosu přenést více informací za jednotku času[2] než pomocí arytmického sériového přenosu. Protože postupně může dojít k posunu vysílacích a přijímacích hodin, je třeba zajistit jejich opětovnou synchronizaci.

Znakově orientované protokoly[editovat | editovat zdroj]

Nejstarší synchronní protokoly byly znakově orientované, u nichž byla synchronizace udržována přenosem posloupnosti znaků SYN (anglicky synchronnous idle) v době, kdy se po lince nepřenášejí data nebo transparentně v dlouhém bloku dat. Před každým přenosem se posílal určitý počet znaků SYN. K nejrozšířenějším znakově orientovaným synchronním protokolům patří BiSync (Binary Synchronous Communications) firmy IBM, dalšími příklady jsou Synchronous transmit-receive (STR) firmy IBM a Digital Data Communications Message Protocol (DDCMP) firmy Digital Equipment Corporation. Jiní výrobci počítačů často nabízeli podobné protokoly, které se od výše uvedených lišily malými detaily.

Bitově orientované protokoly[editovat | editovat zdroj]

Bitově orientované protokoly jsou synchronní protokoly, které pohlížejí na přenášená data jako na proud bitů bez jakékoli sémantiky nebo významu. Řídicí kódy nejsou definovány pomocí znaků, ale pomocí bitových posloupností. Synchronizace na nečinné lince je udržována přenosem předdefinovaných posloupností bitů. Prvním vyvinutým bitově orientovaným protokolem byl protokol SDLC, který specifikuje, že stanice na nečinné lince vysílá posloupnost jedničkových bitů.[3] Před přenosem datového rámce je nutné vyslat speciální bitovou posloupnost '01111110'b, nazývanou křídlová značka (anglicky flag). Protokol SDLC byl později převzat Mezinárodní organizací pro normalizaci (ISO) jako High-Level Data Link Control (HDLC) a organizací ANSI jako ADCCP (Advanced Data Communication Control Procedures).

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Synchronous serial communication na anglické Wikipedii.

  1. COWLEY, John. Communications and Networking: An Introduction. Londýn: Springer, 2007. ISBN 9781846286452. 
  2. IBM CORPORATION. Data Communication Primer. White Plains, N.Y. 10601: IBM Dostupné online. 
  3. IBM CORPORATION. IBM Synchronous Data Link Control General Information. Research Trangle Park, North Carolina: IBM, 1979. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]