Mezinárodní organizace pro normalizaci

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Mezinárodní organizace pro normalizaci
alt=     řádný člen     korespondenční člen      kandidáti na členství     ostatní země s kódem ISO 3166-1, které ale nejsou členy ISO
     řádný člen     korespondenční člen      kandidáti na členství     ostatní země s kódem ISO 3166-1, které ale nejsou členy ISO
Zkratka ISO
Vznik 1947
Sídlo Ženeva, Švýcarsko
Oficiální web www.iso.org

Mezinárodní organizace pro normalizaci (anglicky International Organization for Standardization), označovaná jako ISO, je světovou federací národních normalizačních organizací se sídlem v Ženevě. Byla založena 23. února 1947[1].

Název[editovat | editovat zdroj]

Je častým omylem považovat ISO za zkratku z anglického názvu. Ve skutečnosti je odvozeno od řeckého slova ἴσος (isos), znamenající stejný ve smyslu shodného pojmenování téhož bez jazykových rozdílů.[2] Název organizace by se tedy dal považovat za backronym.

Činnost[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní organizace pro normalizaci se zabývá tvorbou mezinárodních norem ISO a jiných druhů dokumentů ve všech oblastech normalizace kromě elektrotechniky. Jsou to např.:

  • TS – technické specifikace
  • TR – technické zprávy
  • PAS – veřejně dostupné specifikace
  • TTA – dohody o technických trendech
  • IWA – dohody z pracovní konference průmyslu
  • Pokyny ISO

V roce 2011 existovalo více než 18 000 norem ISO.[3] K 31. 12. 2003 bylo vydáno 13 362 norem ISO, 494 technických zpráv (TR), 2 dohody IWA, 9 PAS, 118 TS, 4 dohody TTA a 39 pokynů ISO.

Technické práce zabezpečuje 210 technických komisí (TC), 519 subkomisí (SC) a 2 443 pracovních skupin (WG).[4] Na pracích technických komisí je možno se podílet jako aktivní členové (P–členové – participating members), kteří mají povinnost účastnit se zasedání a hlasovat k dokumentům, nebo jako pozorovatelé (O–členové – observer members), kteří dostávají pracovní dokumenty a mají právo, nikoliv povinnost účastnit se zasedání a hlasovat.

Členství[editovat | editovat zdroj]

Mezinárodní organizace pro normalizaci měla v roce 2011 celkem 163 členů, z toho 110 řádných členů, 43 korespondenčních členů a 10 kandidátů na členství.[4]

Členy ISO jsou národní normalizační organizace zastupující normalizaci v dané zemi. Mezi základní povinnosti členů patří informovat orgány a organizace ve své zemi o nových normalizačních aktivitách, zajišťovat za danou zemi jednotné stanovisko k předkládaným dokumentům a finančně podporovat činnost ISO. Členové ISO mají právo účastnit se prací v jakékoliv technické komisi a vykonávat veškerá hlasovací práva, mohou být zvoleni do Rady ISO a jsou zastoupeni na Generálním zasedání ISO. Korespondenční člen je obvykle organizace v zemi, kde se ještě plně nerozvinula národní normalizační činnost. Korespondenční člen se aktivně nepodílí na technických a strategických pracích, ale má právo být informován o pracích, o které má zájem. Třetí kategorie – kandidát na členství - je určena pro země s velmi malou ekonomikou. Tito kandidáti na členství platí snížené poplatky.

Zastupující institucí pro Českou republiku - jakožto řádného člena ISO - je Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví[5] od roku 2009[6].

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Founding [online]. International Organization for Standardization, [cit. 2011-01-07]. Dostupné online. (angličtina) 
  2. Discover ISO [online]. International Organization for Standardization, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
  3. ISO Standards [online]. International Organization for Standardization, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
  4. a b ISO in figures for the year 2009 [online]. International Organization for Standardization, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
  5. ISO members [online]. International Organization for Standardization, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (angličtina) 
  6. O ÚŘADU - Charakteristika úřadu [online]. Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, [cit. 2011-01-06]. Dostupné online. (čeština) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]