Symfonie č. 38. (Mozart)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Symfonie č. 38 D dur, KV 504
První takty symfonie
Druh skladbysymfonie
SkladatelWolfgang Amadeus Mozart
Vznik1788
PremiéraPraha
Části1. Adagio - Allegro
2. Andante (G dur)
3. Finale: Presto
Obsazení orchestruviolini I e II;
2 2 fl, 2 ob, 2 cor, 2 cl, 2 fg;
bassi;
timp.;
Přibližná délkacca 30-35 minut

Svou symfonii č. 38 D dur KV 504 zvanou Pražská zkomponoval Wolfgang Amadeus Mozart v roce 1786. Číslo symfonie 38 je podle starého Mozartova vydání.

Všeobecné[editovat | editovat zdroj]

Posmrtný portrét Mozarta od Barbary Krafftové, 1819

První odkaz na symfonii Köchelova seznamu (KV) 504 lze nalézt v Mozartově katalogu se záznamem ze 6. prosince 1786. Práce na závěrečné větě započal autor již na jaře 1786, ale pak je, zřejmě kvůli jiným závazkům, přerušil a pokračoval až ve spojení s ostatními větami.

Okolnosti, které vedly ke vzniku této symfonie, nejsou jasné. Je možné, že vznikla pro vídeňskou akademii nebo pro uvedení v zahraničí. Pozvání do Prahy od „Gesellschaft grosser kenner und Liebhaber - společnosti velkých znalců a milovníků“, jak psal v dopise Leopold Mozart své dceři (Wolfgangově sestře) Nannerl z 12. ledna 1787, přišlo až po dokončení díla, a proto pravděpodobně nebylo iniciátorem kompozice.[1]

Naproti tomu Cliff Eisen[2] se domnívá, že symfonii mohl Mozart komponovat pro Prahu. Premiéra se konala 19. dubna. ledna 1787 v Praze v rámci akademie, den po představení Figarovy svatby.[1] [3] Mozart zřejmě zaujal jako klavírista akademii natolik, že se o symfonii v některých dobových zprávách ani nepíše a oblíbenou u veřejnosti se stala až po čase.

Někteří autoři poukazují na hudební souvislosti z symfonie s operami Figarova svatba a Don Giovanni.[1] [4]

Charakter[editovat | editovat zdroj]

Rovněž není jasné, proč Mozart pro symfonii nenapsal menuet, třídobou větu ve volném tempu, jak obvykle činil. Volker Scherliess v roce 2005 uvádí následující předpoklady, které však sám nepovažuje za přesvědčivé:[1]

  • Mozart se chtěl následovat italský vzor kompozice;
  • Během komponování došel Mozart názoru, že menuet není pro daný styl vhodný;
  • Mozart se menuetu záměrně vzdal vzhledem k plánované cestě do Anglie;
  • z nedostatku času.

Muzikolog Alfred Einstein (1953) [5] se domnívá, že menuet chybí, proto, že „vše již bylo řečeno“ v ostatních větách. Theodor Kroyer v roce 1931 [4] tuší citové napětí a zádumčivost v Mozartově životě. Podobně se vyjádřil i Kurt Pahlen (1978)[6], když se ptá, zda „Mozart nechtěl tak vážné dílo přerušit lehkým tancem? "

Obsazení[editovat | editovat zdroj]

Instrumentace: 2 flétny, 2 hoboje, 2 fagoty, 2 lesní rohy D, 2 trubky D, tympány, I. housle, II. Housle, viola, violoncello, kontrabas. V současných orchestrech může být cembalo (pokud je v orchestru přítomno) také použito jako nástroj continua. [7]

Doba provedení je cca 30-35 minut.


První věta: Adagio – Allegro[editovat | editovat zdroj]

První věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue

D dur, 4/4 takt, 302 taktů

Adagio (takty 1–36):


\relative c' {
 \override Score.NonMusicalPaperColumn #'line-break-permission = ##f
 \version "2.18.2"
 \key d \major
 \tempo "Adagio"
 \tempo 4 = 45
 \override TupletBracket #'direction = #-1
 \override TupletBracket #'stencil = ##f
 d2~\fp d4 r8. \times 2/3 { a32\f( b cis } |
 d4) r8. \times 2/3 { a32( b cis } d8)[ r16 \times 2/3 { a32( b cis] } d8)[ r16
  \times 2/3 { a32( b cis] } |
 d8) r fis\p r a r d r |
 ais,2\f( b8) r r4
}


Allegro (takty 37–302):


<<
\new Staff  \relative c'' {
 \version "2.18.2"
 \clef "treble"
 \key d \major
 \tempo "Allegro"
 \time 4/4
 \tempo 8 = 200
 d,8 \p ^ \markup{V1} d4 d d d8 ~
 d8 d4 d d d8 ~
 d8 d4 d d d8 ~
 d8 d4 d d d8 ~
 d8 d d d d d d e16 fis
 g8 g g g g g g (fis16 g)
 <a d>2 \f ^ \markup{Fl} <fis' d'> ~
 <fis d'>8  (<e cis'>) <g b-.>  <fis a-.>
 <fis a> (<e g>) <d fis-.>  <cis e-.>
}
\new Staff \relative c' {
  \clef "treble"
  \key d \major
  \time 4/4
  R1 a1\p ^\markup {V2}
  b4 c!2 a4
  b4 c!2 a4
  b2 (a b cis)
  d4 r4 r2 R1
}
>>

Druhá věta: Andante[editovat | editovat zdroj]

G dur, 6/8 takt, 148 taktů, trubky a tympány mlčí

Druhá věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue

\relative c'' {
  \version "2.18.2"
   \key g \major
  \tempo "Andante"
  \time 6/8
  \tempo 4 = 60
  g4 \p (b8 a4 g8)
  c4.~ c4 (b8)~
  b8 (gis a) cis,16 (d dis e f fis g gis a ais b c) cis (d! e d c a)
  g4 (b8 a4 g8)
  d' (cis c)~ c (ais b) ~ b (gis a!) cis,16 (d dis e f fis)
  g!8 r8 g fis-. g-. a-. d, r8
}

Třetí věta: Presto[editovat | editovat zdroj]

D dur, 2/4 takt, 350 taktů

Třetí věta, Tsumugi Orchestra, řídí Takeši Inoue

<<
 \new Staff \with { instrumentName = #"V1 "}
 \relative c'' {
  \version "2.18.2"
  \key d \major
  \tempo "Presto"
  \time 2/4
  \tempo 4 = 160
   r8 d8\p fis d
   a'2 ~
   a8 (g4 fis8 ~
   fis e4 dis8)
   fis (e) r8 dis
   fis (e) r8 dis
   fis (e) e-. dis-.
   fis (e) e-. e-.
}
\new Staff \with { instrumentName = #"V2 "}
\relative c'' {
  \key d \major
  \time 2/4
   d,4\p r4
   r8 fis a fis
   d'4 (c b a)
   g8 r8 a r8
   g8 r8 a r8
   g8 r8 a r8
   g8 r8 r4
}
>>

Související články[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku 38. Sinfonie (Mozart) na německé Wikipedii.

  1. a b c d Volker Scherliess: Die Sinfonien. In: Silke Leopold (Hrsg.): Mozart-Handbuch. Bärenreiter-Verlag, Kassel 2005, ISBN 3-7618-2021-6, S. 307–309.
  2. Cliff Eisen: Symphonien. In: Howard Chandler Robbins Landon: Das Mozart-Kompendium: sein Leben – seine Musik. Droemer Knauer, München 1991, S. 292–300.
  3. Theodor Kroyer (1931) meint dagegen, der Figaro sei am 20. Januar aufgeführt worden.
  4. a b Theodor Kroyer: Mozart, Symphonie D-Dur (ohne Menuett). Vorwort zur Taschenpartitur der Sinfonie D-Dur KV 504 in der Eulenburg-Ausgabe (Band 446), London / Zürich ohne Jahresangabe (Vorwort von 1931)
  5. Alfred Einstein: Mozart – Sein Charakter, sein Werk. Pan-Verlag, Zürich und Stuttgart 1953.
  6. Kurt Pahlen: Sinfonie der Welt. Schweizer Verlagshaus AG, Zürich 1978 (Vorwort von 1966), 383 S.
  7. Neal Zaslaw: Mozart’s Symphonies. Context, Performance Practice, Reception. Clarendon Press, Oxford 1989.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Sinfonie in D KV 504
  • 38. Sinfonie (Mozart)
  • Wolfgang Amadeus Mozart: Symfonie D dur „Praha“. Svazek 446, Ernst Eulenburg, Londýn/ Curych, bez letopočtu (kapesní partitura, předmluva z roku 1931).
  • W. Meves: Symfonie WA Mozarta. Kolekce Litolff No. 168 Henry Litolff's Verlag, Braunschweig, bez roku (asi 1890, u. A. s verzí symfonie KV 504 pro 2ruční klavír)
  • ER Sisman: Žánr, gesto a význam v Mozartově „Pražské“ symfonii. In: Cliff Eisen (ed. ): Mozartovy studie 2. Oxford 1997, str. 27–84 (tento zdroj nebyl pro tento článek hodnocen).
  • Ulrich Konrad : Wolfgang Amadé Mozart: Symfonie č. 38 KV 504 (»Praha« symfonie) . Faksimile autogramu a komentáře, Laaber 2016 (= mistrovská hudební díla ve faksimile, svazek 34).