Symfonie č. 2 (Dvořák)
Symfonie č. 2 B dur op. 4, B. 12 složil Antonín Dvořák mezi srpnem a říjnem 1865. Dvořák nechal notový zápis zaslat vazači, který jej měl svázat, ale jelikož mu Dvořák nemohl zaplatit, vazač si zápis nechal. Jeho přítel Mořic Anger, který s ním bydlel, Dvořákovi peníze půjčil, aby mohl zápis získat zpět. Později požadoval Anger od Dvořáka peníze zpět, ten však opět svůj dluh nemohl splatit, a tak se symfonie opět od skladatele vzdálila, a Anger si ji ponechal jako zástavu. Vrátil ji až poté, co Dvořák odvolal své dřívější vyhrožování, že skladbu zničí, proti čemuž se Anger vždy stavěl.[1] V roce 1887 Dvořák partituru upravil a poměrně hustou orchestraci osekal.
Světovou premiéru a jediné provedení za skladatelova života měla symfonie v březnu 1888 pod taktovkou Adolfa Čecha[2] (ten dirigoval i premiéru symfonií č. 5 a 6). Premiéra se dočkala pozitivní odezvy.[3]
Forma[editovat | editovat zdroj]
Obsazení[editovat | editovat zdroj]
2 flétny, pikola, 2 hoboje, 2 klarinety, 2 fagoty, 4 lesní rohy, 2 trubky, 3 pozouny, tympány, smyčcové nástroje
1. věta: Allegro con moto[editovat | editovat zdroj]
V první větě nalezneme dvě hlavní témata. První začíná ve smyčcích.
2. věta: Poco adagio[editovat | editovat zdroj]
3. věta: Scherzo, Allegro con brio[editovat | editovat zdroj]
Pastorální třetí věta může zčásti připomínat díla Felixe Mendelssohna-Bartholdyho. Ze všech Dvořákových Scherz je toto nejméně typické.
4. věta: Finale, Allegro con fuoco[editovat | editovat zdroj]
Věta začíná "falešnou" tóninou A dur, načež následuje hlavní téma v B dur. Druhé zpěvné téma se objevuje ve violoncellu a je doprovázeno pizzicatem ve smyčcích. Další hudební vývoj se neodehrává čistě v sonátové formě, a přivádí hlavní téma zpět.
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byly použity překlady textů z článků Symphony No. 2 (Dvořák) na anglické Wikipedii a 2. Sinfonie (Dvořák) na německé Wikipedii.
- ↑ Ú, Akademie klasické hudby, z. Symphony No. 2 in B flat Major, Op. 4, B12 | Antonín Dvořák. https://www.antonin-dvorak.cz [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online.
- ↑ BV, New Arts International. Challenge Records International BV. Challenge Records International [online]. [cit. 2024-03-16]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ BROWN, A. Peter; BROWN, A. Peter. The second golden age of the Viennese symphony: Brahms, Bruckner, Dvořák, Mahler, and selected contemporaries. Bloomington: Indiana University Press 993 s. (The symphonic repertoire). ISBN 978-0-253-33488-6.
