Svátek svatého Ondřeje

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Svátek svatého Ondřeje
Slévání olova lžící přes klíč křížový na svatého Ondřeje, vyobrazení ze sbírky J. Dotřela.
Slévání olova lžící přes klíč křížový na svatého Ondřeje, vyobrazení ze sbírky J. Dotřela.
Slavený Pravoslaví
Starobylé východní církve
Východní katolické církve
Římskokatolická církev
Anglikánství
Luteránství
Druh liturgická památka
Datum 30. listopadu

Svátek svatého Ondřeje, který se slaví 30. listopadu, je, kromě Štědrého večera, nejdůležitějším z věštebních dní celého roku.

Obyčeje[editovat | editovat zdroj]

Na Příborsku přiklopí někdo hrnečky hlínu, chléb, hřeben a prsten, Ostatní, kteří nevědí co pod kterým je, potom hrnečky odklopují. Kdo si odkryje hlínu, do roka zemře; kdo hřeben, bude nemocen; chléb přislibuje statky pozemské, prsten svatbu.

Na Slavkovsku dívka, když vstoupí pravou nohou do postele říká:" Postýlko, postýlko, šlapu tě, svaté Ondřejku, prosím tě: dé mně této noci uviděti, co je mýmu srdcu némiléší!"

Dívka slovenská v den sv. Ondřeje ulomí zuby halouzku višňovou, nasadí do hlíny a zalívá každý den z úst »na ščutrovo« (na lačný život). Rozkvete-li na vánoce, aby si ji mohla vzíti do kostela, vdá se příští masopust, do roka. Táž dívka toho dne nakousne jablko, z něhož každý den po kousku pojídá, až na jitřní sní poslední kousek, a jdouc do kostela, zeptá se prvního chasníka, kterého potká, jaké mu jméno ? Tak se bude jmenovat její muž. Na Podluží ráno nasbírají rosy, zadělají s ní kvásek a upekou čtyři »pagáčky« na slunku. Ty dají do čtyř koutů střechy, čímž tato chráněna od ohně. Srv. při stati: Vánoce, oddíl : Květy vánoční.

V krajích československých všude slévali a slévají olovo večer před sv. Ondřejem. Obyčej líčí Kulda a po něm jiní:

V svatvečer před sv. Ondřejem apoštolem, dne 30. listopadu, děvčata pilně sbírají olovo ze starých oken neb ho schválně kupují. Olovo dají na lžíci plechovou, zapálí světidlo dřevěné a nad jeho plamenem drží lžíci, až se jim olovo rozpustí. U sebe mají mísu nebo škopek s vodou chladnou, do níž lejí přes klíč křížový (na zubech má podobu kříže) olovo rozpuštěné. Z olova se ve studené vodě v okamžení utvořují rozličné podoby, jako: sídla nebo kopyta ševcovská, člunky tkalcovské, zbraň vojenská, bochánky chleba pekařského, péra na psaní, srpy, rýče, motyky, cepy atd. Z věcí těch, k jichžto poznání ovšem živé obraznosti potřebí jest, děvy si povídají, jakého řemeslníka neb živnostníka za manžela dostanou. S radostí zvědavou vydírá družka družce ulité věci z ruky, chtíc dobře viděti, co se které ulilo. Jsou-li při tom chasníci, mládenci, není nouze o vtipy, výsměch i škádlení vzájemné.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]