Sultanát Aussa
Sultanát Aussa
| |||||||||
Geografie
| |||||||||
76,868 km²
| |||||||||
| Obyvatelstvo | |||||||||
| Státní útvar | |||||||||
| Státní útvary a území | |||||||||
| |||||||||
.png)
_crowned.svg){kind=small}
Sultanát Aussa bylo království, které existovalo v regionu Afar ve východní Etiopii v 18. a 20. století. Bylo považováno za vůdčí monarchii Afarů.
Etiopská říše si nominálně činila nárok na tento region, ale setkala se s tvrdým odporem. Díky svým schopnostem v pouštním boji se Afarům podařilo udržet si nezávislost, na rozdíl od jiných podobných skupin v regionu.[1]
Sultán Yayyo navštívil Řím spolu s nespočtem dalších šlechticů z celé východní Afriky, aby podpořil vytvoření Italské východní Afriky, což znamenalo konec nezávislosti regionu, který byl zrušen a začleněn do Italské východní Afriky jako součást Eritrejského gubernátu a Hararského gubernátu.
Historie
[editovat | editovat zdroj]Imámát Aussa
[editovat | editovat zdroj]Afarská společnost byla tradičně rozdělena na drobná království, z nichž každému vládl vlastní sultán.[2]
Ausský imámát byl vyčleněn z Adalského sultanátu v roce 1577, kdy Muhammed Jasa přenesl své hlavní město z Hararu do Aussy spolu s rozdělením Adalského sultanátu na Aussu.
V roce 1647 se vládci hararského emirátu odtrhli a vytvořili vlastní státní útvar. Imámát v Awse byl později zničen místními mudáity z Afaru v roce 1672. Po zániku imamátu Awsa založili Mudaito Afarové vlastní království, sultanát Aussa. Někdy po roce 1672 Aussa zanikla v souvislosti se zaznamenaným nástupem imáma Umara Dína bin Adama na trůn.
Sultanát
[editovat | editovat zdroj]V roce 1734 se afarský vůdce Data Kadafo, hlava klanu Mudaito, chopil moci a založil dynastii Mudaito poté, co svrhl sultanát Adal vedený Harlou, který oblast okupoval od třináctého století.[3][4] To znamenalo počátek nového a sofistikovanějšího státního zřízení, které přetrvalo až do koloniálního období. Hlavním symbolem sultána byl stříbrný obušek, který byl považován za nástroj s magickými vlastnostmi. Vliv sultanátu se rozšířil i do Danakilské nížiny na území dnešní Eritreje.
Po patnácti letech vlády nastoupil na sultánský trůn Kadafův syn Muhammad Kedafu. Muhammad Kadafo o tři desetiletí později odkázal trůn svému synovi Ajdahisovi, který vládl dalších dvaadvacet let. Podle Richarda Pankhursta tato na moderní poměry relativně dlouhá období vlády ukazovala na určitou politickou stabilitu ve státě.
Po prosperitě Aussy toužili Afarové ze sousedních zemí, zejména Debne-Wemové, nejsilnější z jižních Adoimarů. V posledním desetiletí 18. století si přáli zmocnit se hlavního města, proto získali na svou stranu řadu jemenských matchlockmenů z Adenu. Podle Krapfa a Isenberga neměli méně než několik set mužů a těšili se naprostému monopolu na palebnou sílu.
William Cornwallis Harris uvedl, že obranu města organizoval vládce Júsuf ibn Idžáhis, statečný a bojovný sultán, jehož zbrojnice se pyšnila několika děly a sirkárnami. Tvrdil, že obránci zastihli budoucí útočníky nepřipravené, zatímco spali, a všem "až na jednoho" podřízli hrdla. Debne-Wemové se podle tohoto vyprávění nenechali tímto obratem zastrašit a vrátili se s čerstvými spojenci z pobřeží, že se shromáždili a dosáhli vražedné porážky Mudaitů. Jusuf byl zabit, načež bylo město vypleněno a posádka vydána napospas meči.
Seznam Sultánů
[editovat | editovat zdroj]- Kandhafo 1734-1749
- Kadhafo Mahammad ibn Kadhafo 1749-1779
- Aydahis ibn Kadhafo Mahammad 1779-1801
- Aydahis ibn Mahammad ibn Aydahis 1801-1832
- Hanfadhe ibn Aydahis 1832-1862
- Mahammad „Illalta“ ibn Hanfadhe 1862-1902
- Mahammad ibn Aydahis ibn Hanfadhe 1902-1910
- Yayyo ibn Mahammad ibn Hanfadhe 1902-1927
- Mahammad Yayyo 1927-1944
- Alimirah Hanfare 1944-1975, 1991-2011
- Hanfare Alimirah 2011-2020
- Ahmed Alimirah 2020-současnost
- Ahmed Alimirah 2020-současnost
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sultanate of Aussa na anglické Wikipedii.
- ↑ THESIGER, Wilfred. The Awash River and the Aussa Sultanate. The Geographical Journal. 1935, roč. 85, čís. 1, s. 1–19. Dostupné online [cit. 2023-12-10]. ISSN 0016-7398. DOI 10.2307/1787031.
- ↑ LONELY PLANET. [s.l.]: Princeton University Press Dostupné online. S. 76–78.
- ↑ VAN SLAGEREN, Jaap. Ethiopia, History, Culture and Challenges, edited by Siebert Uhlig, David Appleyard, Alessandro Bausi, Wolfgang Hahn, Steven Kaplan. Exchange. 2019-11-14, roč. 48, čís. 4, s. 394–395. Dostupné online [cit. 2023-12-10]. ISSN 0166-2740. DOI 10.1163/1572543x-12341543.
- ↑ PANKHURST, Richard. The Ethiopian borderlands: essays in regional history from ancient times to the end of the 18th century. Lawrenceville, NJ: Red Sea Press 489 s. ISBN 978-0-932415-19-6, ISBN 978-0-932415-18-9.