Stehlík z Čenkova a Treustättu
| Stehlík z Čenkova a Treustättu Stieglitz von Tschenkau | |
|---|---|
 | |
| Země | České království Říše římská Německo |
| Tituly | Rytíř |
| Zakladatel | Bartoloměj Stehlík |
| Rok založení | 1598 |
| Větve rodu | německá, česká |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Stehlíkové z Čenkova a Treustättu, (také z Čeňkova, německy Stieglitz von Tschenkau und Treustätt), je původem český a německý říšský rod, česko-rakousko-saské buržoazní rodiny z Plzně a z Lipska, který od 16. století náležel k městskému patriciátu. Nesouvisí s německým židovským rodem Stieglitzů z Arolsenu, z něhož pocházel Ludwig Stieglitz, povýšený na ruského šlechtice, a jeho rodina žijící v Petrohradu.
Historie a osobnosti[editovat | editovat zdroj]
- Bartoloměj Stehlík z Čenkova starší (1542-1619), radní a primátor města Plzně. Roku 1598 obdržel údajně od císaře Rudolfa II. povýšení do šlechtického stavu a predikát z Čenkova. Měl tři syny:
- Kašpar Ladislav Stehlík z Čeňkova (1571-1613), matematik a astronom, stýkal se s Tychonem de Brahe,
- Jan Ladislav, přísedící soudu nejvyššího purkrabství v Praze
- Bartoloměj Stehlík z Čeňkova mladší (1574-1653), purkmistr Plzně v letech 1635-1637, politik, a tři jeho synové Jan, Daniel a Šimon Petr byli povýšeni do rytířského stavu s predikátem z Treustättu.
- Bohumil Bartoloměj Stehlík z Čenkova (1693-1743), římskokatolický duchovní, děkan v Rožmitále, autor teologických prací.
- Jan Václav Stehlík z Čenkova, politik, purkmistr Plzně v letech 1724-1744
- František Stehlík z Čenkova - politik, purkmistr Plzně v letech 1801-1808
- Německá rodová linie
- Christian Ludwig Stieglitz II. (1724–1772), právník a člen městské rady v Lipsku
- Wilhelm Ludwig Stieglitz (17??-17?), Christianův bratr
Bratři v roce 1765 hledali u císařské dvorské komory ve Vídni potvrzení svého šlechtického původu. Odvolávali se na nobilitační listinu z roku 1583, kterou byl plzeňský primátor Bartholomaeus Stieglitz, alias Bartoloměj Stehlík, povýšen císařem do šlechtického stavu jako Stieglitz von Tschenkau, alias Stehlík z Čenkova. Jeho vnuk Melchior Stieglitz (1599-1659) údajně jako protestant během Třicetileté války uprchl do Saska kde založil rodinu a jeho potomci tam dosud žijí. Tato legenda o původu byla bratrům uznána a potvrzena šlechtickým diplomem z roku 1765. Rozhodujícím faktorem pro nobilitaci však bylo tehdejší politické postavení a moc obou bratrů, protože byli syny dlouholetého lipského starosty a právníka Christiana Ludwiga Stieglitze I. (1677–1758), patřili v Lipsku po dvě generace k patricijům. Ve šlechtickém diplomu se jejich titul nazývá „Privilegio de non usu“. Teprve zástupce další generace, právník Christian Ludwig Stieglitz III. (1803-1854), který žil na královském dvoře v Drážďanech, dosáhl v roce 1846 saského uznání šlechtického titulu. Rodina vlastnila na lipském tržišti Stieglitzův dvůr (Stieglitzens Hof) s renesanční fasádou, jiná sídla však neměla.
- Dánská rodová linie baronů Stieglitzů
- Jiní Stieglitzové
- Frederick Lewis von Stieglitz, Austrálie[3]
Erb[editovat | editovat zdroj]
Stehlíkové z Čenkova mají erbovní štít polcený, v heraldicky pravém žlutém poli je ratolest červeně kvetoucího bodláku, z níž heraldicky vpravo vzlétá z profilu vyobrazený stehlík. V levém poli na zelené půdě je červený rozkřídlený říšský orel se zlatou korunkou. V klenotu je helm, z něhož vyrůstá obrněná ruka.
Kontroverze[editovat | editovat zdroj]
- JUDr. Emanuel Stehlík z Čenkova, alias Emanuel Čenkov (1868-1940) byl český právník, magistrátní rada a básník[4]
Výnosem rakouského ministerstva vnitra č. 536 z 9. dubna 1908 bylo magistrátnímu radovi JUDr. Emanuelu Stehlíkovi a jeho příbuzným okresnímu hejtmanovi Václavu Stehlíkovi v Praze a setníku Karlu Stehlíkovi zakázáno užívat šlechtický titul z Čenkova a Treustättu, protože v plzeňské a švihovské matrice byly prokázány padělané přípisy novodobým inkoustem. Bylo publikováno, že jmenovaní nejsou přímými potomky Bartoloměje Stehlíka z Čenkova a Treustättu, kterého císař Ferdinand III. nobilitoval roku 1640.[5] Emanuel Stehlík na to zareagoval úpravou svého příjmení, ze kterého škrtl Stehlík a ponechal si Čenkov, jímž podepisoval své básně.
- Bratři Stieglitzové z Lipska se pravděpodobně dopustili podobného podvodu, který založili na překladu jména Stehlík=Stieglitz, vytvořeného německy hovořícími obyvateli Plzně pro purkmistra a jeho přímé potomky. Domnělého purkmistrova vnuka Melchiora, uprchlého do Saska, se jim písemnými prameny nepodařilo doložit.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. II. díl (N-Ž). Argo Praha 2010, s. 304-305 uvádí bez komentáře, nerozporuje
- ↑ August Sedláček, rukopis genealogické kartotéky
- ↑ Australan Frederick Lewis von Stieglitz
- ↑ Národní politika č.177, 27.6.1940, s. 1 Zpráva o úmrtí
- ↑ SEDLÁČEK, August. Kartotéky Augusta Sedláčka [online]. Historický ústav AV ČR, 1910 [cit. 2023-05-19]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Petr MAŠEK, Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti. II. díl (N-Ž). Argo Praha 2010, s. 304-305
- Ernst Heinrich Kneschke: Neues allgemeines deutsches Adels-Lexicon, svazek 9, vydal Friedrich Voigt, Leipzig, 1870, s. 38. (books.google.com).
- Sir Bernard Burke: A genealogical and heraldic history of the colonial gentry. Svazek 1. Harrison, London, 1891, s. 38-39.
- Gothaisches Genealogisches Taschenbuch der Briefadeligen Häuser. Alter Adel und Briefadel, editor Justus Perthes, Gotha, vydání 1925, 1940
- Genealogisches Handbuch des Adels. B (Briefadel), svazek XXIV. (129 celé ediční řady). C. A. Starke], Limburg an der Lahn, 2002, s. 380–431. ISBN 978-3-7980-0829-8
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Stehlík z Čenkova a Treustättu na Wikimedia Commons
