Přeskočit na obsah

Statek Woolmers

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Statek Woolmers
Základní informace
Slohitalizující architektura
Výstavba1843
Poloha
Adresa658 Woolmers Lane, Longford, 7301, Tasmánie, Northern Midlands Council, AustrálieAustrálie Austrálie
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Statek Woolmers je zemědělská usedlost nacházející se v Longfordu na ostrově Tasmánie. Usedlost byla založená v roce 1817[1] prominentním pasákem a poslancem parlamentu Thomasem Archerem. Rozkládá se na pozemcích o rozloze 82 ha, včetně dvoudílného panského domu, vozovny (depo pro kočáry), Národní růžové zahrady, rozsáhlých přístaveb a chátrek (ubytovny odsouzených) i formálních zahrad. Hlavní dům je postavený stavební technikou, ve které se cihly používají k zaplnění volných míst v dřevěném rámu celého domu. Postavený byl v roce 1819, s připojenou rozsáhlou přístavbou v italském stylu z let 1842-1843, navrženou australským architektem Williamem Archerem.[2]

Jeden ze dvou hlavních rodových domů rodiny Archerů, Woolmers byl v roce 2010 zařazen do světového dědictví, jako součást australských konviktských míst společně se statkem Brickendon.[3] Je také uveden na seznamu registru tasmánského dědictví a australském seznamu národního dědictví od roku 2007.[4][5]

Stejně jako většina majetku Archerů, byl Woolmers pojmenován podle anglického místa nebo budovy - Woolmer's Park, v Hertforshiru.[6]

Národní růžová zahrada

[editovat | editovat zdroj]

Na statku Woolmers se nachází Národní růžová zahrada, která byla založena v roce 1999 a financována veřejnými dary. Má 460 odrůd růží.[7] a více než 5000 samostatných rostlin.[8]

Thomas Archer I.

V roce 1812 připlul Thomas Archer do Nového Jižního Walesu na lodi Guilford s doporučujícím dopisem od lorda Liverpoola,[9] který získal díky vlivu svého strýce, majitele Londýnského kurýra. Dosáhl úspěchu jako státní úředník, nejprve začal jako komisař v Sydney, než byl v listopadu téhož roku jmenován zástupcem asistenta komisaře. V roce 1813 byl přeřazen do přístavu Dalrymple (dnes George Town). V roce 1813 byl soudcem a v letech 1814 a 1816 byl právníkem okresu Cornwall. Ve stejném roce se oženil s Susan Hortleovou. Po několika povýšeních odešel v roce 1821 do důchodu, aby se zaměřil na svou farmu.[10] V roce 1817 získal 800 akrů, které utvořily jádro statku Woolmers. O dva roky později, v roce 1819 byla dokončena první část moderní podoby statku, šindelová část hlavního domu, za použití dřeva natěženého přímo na pozemcích statku.

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Woolmers Estate na anglické Wikipedii.

  1. DADSON, Manika. Closure spectre hangs over Woolmers Estate. The Examiner [online]. 2012-06-21 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Tasmanian Heritage Register Entry - Woolmers Estate [online]. Tasmanian Heritage Council [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-09-24. 
  3. Australian Convict Sites. UNESCO World Heritage Centre [online]. UNESCO World Heritage, 2007-11-24 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. National recognition for two Tas colonial homesteads. ABC News [online]. 2007-11-24 [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Department of the Environment and Energy. Department of the Environment and Energy [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Woolmers Estate. Woolmers Estate [online]. [cit. 2014-09-27]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2014-11-27. (anglicky) 
  7. Old Vegies. www.abc.net.au. Australian Broadcasting Corporation, 9 December 2005. Dostupné online [cit. 27 September 2014]. 
  8. FRANCIS, Liz. Gorgeous gardens of Tasmania ... an island odyssey. [s.l.]: Forty South Publishing, 2013. 137 s. ISBN 9780987589798. (anglicky) 
  9. TRUSTS, Australian Counsil of National. Historic homesteads of Australia.. [s.l.]: Cassell Australia ISBN 0726900001. S. 16–21. (anglicky) 
  10. STILWELL, G. T. Archer, Thomas (1790–1850). Australian Dictionary of Biography [online]. National Centre of Biography, Australian National University, 2014-10-05 [cit. 2019-12-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]