Staroněmecký racek
| Staroněmecký racek | |
|---|---|
 Staroněmecký racek modrý pruhový | |
| Základní informace | |
| Země původu |  Německo |
| Využití | okrasné plemeno |
| Stupeň prošlechtění | ušlechtilé plemeno |
| Tělesná charakteristika | |
| Tělesný rámec | malý |
| Barva | bílá s barevnými štíty křídel |
| Klasifikace a standard | |
| Plemenná skupina | Rackové |
 multimediální obsah v kategorii na Commons | |
Staroněmecký racek je plemeno holuba domácího, náležející mezi racky, drobné holoubky s pernatou náprsenkou na hrudi. Na rozdíl od orientálního racka a jiných krátkozobých racků má staroněmecký racek delší zobák a je exteriérově méně dokonalý.[1][2] Je to malý, kompaktní holub s chocholkou, který se chová pouze v kresbě štítníka, ptáci jsou celí bílí, jen štíty křídel jsou barevné. V seznamu plemen EE patří do plemenné skupiny racků a je zapsán pod číslem 0704.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Staroněmecký racek je jeden z původních středozobých plemen racků,[1][2] které vznikaly v Evropě v druhé polovině 19. století na základě dovážených racků orientálních.[3] Pochází z Vestfálska, kde vznikl zkřížením cášského racka štítníka, po kterém staroněmecký racek zdědil barvu opeření, s hamburským rackem. Ten je sám potomkem racků a rejdičů a původně byl využíván pro letový sport.[3] Sám staroněmecký racek byl dále použitý při šlechtění mladších a dnes prošlechtěnějších a exteriérově dokonalejších plemen racků.[1][2]
Na přelomu 19. a 20. století došlo k rozšíření krátkozobých plemen racků a středozobá plemena včetně staroněmeckého racka téměř vyhynula.[3] Regenerované plemeno bylo uznáno po druhé světové válce, klub chovatelů byl v Německu založen v roce 1956.[3]
Popis[editovat | editovat zdroj]
Staroněmecký racek je malý holub s širokou a kulatou hlavou, která však není tak dokonale okrouhlá, jak je tomu u krátkozobých racků.[4] Podobně jako u jiných racků má i staroněmecký racek vystupující líce a hrdlo vyplněné lalůčkem, který je však jen slabý. Zobák je kratší, široce nasazený, a s čelem svírá tupý úhel.[1][2] Hlava je zdobená růžicovitou chocholkou, která je tvořená bujným a dlouhým opeřením a přechází v postranní růžice. Oči jsou velké, živé, s tmavou duhovkou a jsou obtaženy jen světlými a nenápadnými obočnicemi. Krk je krátký a silný a široce nasedá na krátký a kompaktní trup. Na přední straně krku a hrudi se nachází rozčísnutá náprsenka tvořená zkadeřeným peřím. Hruď je vyklenutá směrem vpřed a hřbet se svažuje k ocasu, ten je krátký, úzce složený a spočívají na něm letky krátkých přilehlých křídel. Nohy jsou krátké, s neopeřenými běháky.
Chová se v barvě jednobarevné bílé a v kresbě štítníka, kdy je zbarvený celý křídelní štít, 7-10 ručních letek a všechno ostatní opeření je bílé. Všechny barvy jsou velmi intenzivní a lesklé. V Německu je znám také staroněmecký racek bílý barevnoocasý.[5]
Je to čistě okrasné plemeno holubů, je však otužilý, dobře létá,[3] sám ochovává holoubata, je temperamentní a přitom při styku s člověkem klidný, hodí se proto i pro začátečníky.[5]
Podobná plemena[editovat | editovat zdroj]
Podobnými plemeny holubů je staroholandský racek, který je větší a má špičatou chocholku,[3] cášský racek štítník, který je hladkohlavý,[3] starošvédský a francouzský racek.[4]
.jpg)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b c d PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4. Kapitola Staroněmecký racek, s. 70.
- ↑ a b c d Václav Ráček, Sylvestr Chrastil, Leo Lukovský. Vzorník plemen holubů. [s.l.]: Český svaz chovatelů, 2008. Kapitola Staroněmecký racek.
- ↑ a b c d e f g VESELÝ, Alexandr. Představujeme okrasné holuby – staroněmeckého racka [online]. Fauna, 01.01.2010 [cit. 2013-06-30]. Dostupné online.
- ↑ a b HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2. Kapitola Okrasný chov, s. 199.
- ↑ a b BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 65 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- PETRŽÍLKA, Slavibor; TYLLER, Milan. Holubi. 5. vyd. Praha: Aventinum, 2004. 223 s. ISBN 80-7151-235-4.
- HAVLÍN, Jiří, a kol. Domácí chov zvířat. 3. vyd. Praha: Zemědělské nakladatelství Brázda, 1991. 338 s. ISBN 80-209-0189-2.
- BAUER, Wilheim. Chováme holuby. Praha: Nakladatelství Víkend, 2010. 91 s. ISBN 978-80-7433-030-8. S. 77.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Staroněmecký racek na Wikimedia Commons
