Stanislav Pavlovič Michejev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Stanislav Pavlovič Michejev
Narození 11. října 1940
Sovětský svaz
Úmrtí 23. dubna 2011 (ve věku 70 let)
Alma mater Lomonosovova univerzita
Ocenění Sakurai Prize (2008)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Pavlovič Michejev (194023. dubna 2011) byl ruský fyzik, známý pro objev Michejevova-Smirnovova-Wolfensteinova efektu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na fyzikální fakultě Lomonosovovy univerzity, kterou dokončil v roce 1965.[1] Poté začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Od roku 1970 působil jako pracovník Ústavu pro jaderný výzkum Sovětské akademie věd, kde v roce 1983 získal doktorský titul.

Pracoval na Baksanovském podzemním scintilátoru, byl v čele dvou experimentů prováděných tímto přístrojem. Vyhledával vzhůru se pohybující miony a supertěžké magnetické monopóly.

V roce 1985 navrhli Stanislav Michejev a Alexej Jurjevič Smirnov vysvětlení pro problém slunečních neutrin, dnes je toto řešení známé jako Michejevův-Smirnovův-Wolfensteinův efekt a počítá s oscilací neutrin v hmotě s různou hustototu. V 90. letech pracoval Michejev v rámci projektu Monopole, Astrophysics and Cosmic Ray Observatory (MACRO), podílel se rovněž na činnosti neutrinových observatoří Baksan Neutrino Observatory, Baikal Deep Underwater Neutrino Telescope a T2K experiment.

V roce 2008 získali Michejev a Smirnov Sakuraiovu cenu za fyziku.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislav Mikheyev na anglické Wikipedii.

  1. Выпускники физического факультета (rusky)
  2. Physical Society