Stanislav Pavlovič Michejev

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanislav Pavlovič Michejev
Narození 11. října 1940
Sovětský svaz
Úmrtí 23. dubna 2011 (ve věku 70 let)
Alma mater Lomonosovova univerzita
Ocenění Sakurai Prize (2008)
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Stanislav Pavlovič Michejev (194023. dubna 2011) byl ruský fyzik, známý pro objev Michejevova-Smirnovova-Wolfensteinova efektu.

Kariéra[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval na fyzikální fakultě Lomonosovovy univerzity, kterou dokončil v roce 1965.[1] Poté začal pracovat na Lebeděvově fyzikálním institutu. Od roku 1970 působil jako pracovník Ústavu pro jaderný výzkum Sovětské akademie věd, kde v roce 1983 získal doktorský titul.

Pracoval na Baksanovském podzemním scintilátoru, byl v čele dvou experimentů prováděných tímto přístrojem. Vyhledával vzhůru se pohybující miony a supertěžké magnetické monopóly.

V roce 1985 navrhli Stanislav Michejev a Alexej Jurjevič Smirnov vysvětlení pro problém slunečních neutrin, dnes je toto řešení známé jako Michejevův-Smirnovův-Wolfensteinův efekt a počítá s oscilací neutrin v hmotě s různou hustototu. V 90. letech pracoval Michejev v rámci projektu Monopole, Astrophysics and Cosmic Ray Observatory (MACRO), podílel se rovněž na činnosti neutrinových observatoří Baksan Neutrino Observatory, Baikal Deep Underwater Neutrino Telescope a T2K experiment.

V roce 2008 získali Michejev a Smirnov Sakuraiovu cenu za fyziku.[2]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Stanislav Mikheyev na anglické Wikipedii.

  1. Выпускники физического факультета (rusky)
  2. Physical Society