Středozimka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Středozimka je označení pro ženské postavy objevující se v evropské lidové kultuře v době zimního slunovratu. Slovo vytvořil slovinský etnolog Niko Kuret.[1] Podle tohoto badatele se jedná o společné indoevropské dědictví.

V češtině se slovo Středozimka prakticky nevyskytuje (v digitální knihovně Kramerius je výskyt nulový,[2] Google uvádí méně, než 50 referencí).

Středozimky jsou dobré i zlé, zajišťují ochranu a přinášející dětem dárky, ale také trestají a slouží jako nástroj sociální kontroly. V některých případech figurují po boku Mikuláše nebo převzaly jeho úlohu. Mezi nejznámější patří italská čarodějnice Befana, rakouská Niglofrau, Nikolofrau a Klasa.

V Čechách chodí společně s Mikulášem jeho matka zvaná Mikuláška, Mikolajka či Matička, případně obdarovává samostatně. O Štědrém dnu nosila dárky Štědrá bába, označovaná též přízvisky klokavá, klovcová, šťuchává nebo vrtibába. Někde zas chodila Perchta či perchty, známé i z německého prostředí. Samostatně nebo po boku čerta a dalších podobných bytostí chodily Lucky, případně Luce, Lůcy či Lucie, a Barborky, maskované postavy v bílém.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VEČERKOVÁ, Eva; FROLCOVÁ, Věra. Evropské Vánoce v tradicích lidové kultury. Červený Kostelec: Vyšehrad, 2010. ISBN 978-80-7429-006-0. S. 305. 
  2. Kramerius: vyhledávání "Středozimka"

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]