Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin: Porovnání verzí
m Robot: Přidávám pa:ਮਿਖੇਲ ਸਲਤੀਕੋਵ-ਸ਼ਚੇਦਰਿਨ |
m r2.7.3) (Robot: Odebírám fa:میخائیل سالتیکوف-شچدرین |
||
| Řádek 134: | Řádek 134: | ||
[[es:Mijaíl Saltykov-Shchedrín]] |
[[es:Mijaíl Saltykov-Shchedrín]] |
||
[[eu:Mikhail Saltikov-Shchedrin]] |
[[eu:Mikhail Saltikov-Shchedrin]] |
||
[[fa:میخائیل سالتیکوف-شچدرین]] |
|||
[[fi:Mihail Saltykov-Štšedrin]] |
[[fi:Mihail Saltykov-Štšedrin]] |
||
[[fr:Mikhaïl Saltykov-Chtchedrine]] |
[[fr:Mikhaïl Saltykov-Chtchedrine]] |
||
Verze z 1. 3. 2013, 01:12
Michail Jevgrafovič Saltykov-Ščedrin (25. ledna 1826 - 28. dubna 1889), rusky Михаил Евграфович Салтыков-Щедрин, byl ruský spisovatel a satirik. Ve svém díle útočil proti carství a nevolnictví, odhaloval podstatu měšťáctví či liberalismu a zesměšňoval carskou byrokracii. Nejznámějším z jeho děl je román o mravním úpadku statkářské rodiny nazvaných Panstvo Golovlevových a dále Historie jednoho města. V něm v groteskně satirických obrazech líčí dějiny města Hlupákova, jakéhosi ruského Kocourkova. Když carská cenzura sílila, uchýlil se k jinotajné formě zvířecích bajek a pohádek pro dospělé.
Život
Pocházel ze šlechtické rodiny. Vystudoval gymnázium v Carském Sele a poté nastoupil dráhu úředníka na ministerstvu vojenství. V té době se seznámil s utopickým socialismem. Za názory, které otiskl ve svých prvních pracích byl v dubnu 1848 poslán do vyhnanství do Vjatky (dnes Kirov), kde byl osm let gubernátorským úředníkem. Po návratu v roce 1855 pracoval jako úředník v Rjazani a v Tveru. V roce 1862 odešel ze státní služby a pracoval jako redaktor časopisu Sovremennik. Po dvou letech pro neshody s vedením redakce odešel zpět do úřední služby. V roce 1868 byl penzionován. Poté spolupracoval s Nikolajem Alexejevičem Někrasovem při vedení časopisu Otěčestvennyje zapiski (Отечественные записки). Tento časopis po Někrasovově smrti vedl. Vydávání časopisu bylo v roce 1884 zastaveno.
Dílo
- Protiklady (Противоречия, 1847)
- Zamotaná záležitost (Запутанное дело, 1848)
- Obrázky z gubernie (Губернские очерки, 1856-1857) - črty z doby vyhnanství
- Pazuchinova smrt (Смерть Пазухина, 1857) - drama
- Stíny (Тени, 1865) - drama
- Nevinné povídky (Невинные рассказы, 1863)
- Satiry v próze (Сатиры в прозе, 1863)
- Pompaduři a pompadurky (Помпадуры и помпадурши, 1863-1873) - satirické prózy
- Příznaky doby (Признаки времени, 1869) - črty a povídky, které reagují na situaci v Rusku po reformách roku 1861.
- Historie jednoho města (История одного города, 1870)
- Dopisy z venkova (Письма о провинции, 1871)
- Páni Taškentci (Господа ташкентцы, 1872)
- Loajální řeči (Благонамеренные речи, 1872-1876)
- Azyl Monrepos (Убежище Монрепо, 1878-1879)
- Současná idyla (Современная идиллия, 1878-1883) - satiry na období tzv. reakce
- Panstvo Golovlevových (Господа Головлевы, 1880) - kronika rozpadu feudální statkářské rodiny, překlady do češtiny též jako Golovlevské panstvo nebo Páni Golovlevi [1]
- V cizině (За рубежом, 1880) - dojmy z cest po Evropě
- Dopisy tetičce (Письма к тетеньке, 1882) - satiry na období tzv. reakce
- Bajky (Сказки, 1886)
- Pošechonské staré časy (Пошехонская старина, 1887-1889), česky též jako Pošechoňská stařina
Odkazy
Literatura
- NEUMANN, Bohumil. heslo Saltykov-Ščedrin, Michail Jevgrafovič. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek II (L-Ž). S. 311-312.
Reference
- ↑ POSPÍŠIL, Ivo. Golovlevské panstvo. In: Vladimír Macura a kolektiv. Slovník světových literárních děl. Praha: Odeon, 1989. ISBN 80-207-0960-6. Svazek 2 (M-Ž). S. 211-212.
