Rozpouštědlo

Rozpouštědlo je označení pro látku se schopností rozpouštět (rovnoměrně v sobě rozptýlit částice jiných látek) látky, přičemž vznikají homogenní směsi - roztoky.

Hlavním úkolem rozpouštědel je převést filmotvornou složku do roztoku dvou nebo více látek, má jednotné chemické a fyzikální vlastnosti v celém svém objemu. U každého roztoku existují dvě složky: rozpouštědlo a rozpouštěná látka. Rozpouštědlem je nazývána každá látka, která je schopna rozpouštět jinou látku. Nejdůležitějším rozpouštědlem je voda.

Rozpouštědlo se podle charakteru se dělí na:

• pravé (aktivní) rozpouštědlo - přímo rozpouští určitou filmotvornou látku;
• nepravé (latentní) rozpouštědlo - samotné filmotvornou látku nerozpouští, ale je schopné ji rozpouštět ve směsi s pravými rozpouštědly;
• ředidlo - je určeno k dodatečnému ředění nátěrových hmot před jejich použitím.

Rozpouštědla mohou být jednosložková či vícesložková. Vícesložková rozpouštědla mohou obsahovat rozpouštědla pravá, nepravá i ředidla.

Dělení dle polarity

• polární (např. voda, ethanol) - sloučenina není symetrická (výsledný dipólový moment molekuly není nulový), dobře rozpouští např. soli, nebo jiné polární látky
• nepolární (např. benzen, hexen, dichlormethan) - sloučenina je symetrická (výsledný dipólový moment molekuly je nulový), dobře rozpouští nepolární látky

Polární rozpouštědla se dále dělí na :

• protické - mají v sobě odštěpitelný proton (hydroxylová nebo aminoskupina), nebo v nich probíhají protolytické reakce, např. alkoholy, kapalný amoniak, bezvodá kyselina sírová
• aprotické - protony neodštěpují; patří mezi ně rozpouštědla bazická schopná vázat proton nebo inertní, která proton nemohou štěpit ani vázat (fungují na principu mezimolekulových interakcí); používají se k odstraňování nečistot z roztavených kovů, např. aceton, dioxan nebo chlorid uhličitý.

Literatura

• Klikorka J., Hájek B., Votinský J., Obecná a anorganická chemie, 2. vydání, Praha 1989