Arpádovci: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 3. 1. 2013, 20:33

Arpádovci byli původní uherskou panovnickou dynastií, která vládla od počátků uherského státu (9. století) až do roku 1301, kdy zemřel její poslední příslušník Ondřej III.

Původ rodu

Za zakladatele dynastie je označován náčelník Arpád († 907), který přivedl koncem 9. století maďarské kmeny do Karpatské kotliny, z důvodu nájezdů kočovných Turků na jejich území . Arpád pocházel z rodu Turulova, jeho otec byl Almoš. Turul v původním jazyce znamenal sokol. Některé středověké zdroje praví, že Arpádův předek je vůdce hunských nájezdů na Evropu Attila.

Dějiny rodu

Při cestě do Karpat Almoš zemřel a vládu převzal jeho syn Arpád. Poté co se na novém území dostatečně usadil, začal podnikat mnoho válečných nájezdů na ostatní státy. Jeho výboje vedly přes Itálii do Německa, Francie a Španělska. Od roku 917 začali Maďaři podnikat výboje do několika zemí součastně, což zapříčinilo její rozpad. V zemi tak existovalo tři až pět kmenových svazů a pouze jedním z nich byl náčelníkem Arpád.

Po smrti Arpáda stanul v čele maďarských kmenů jeho syn Zoltán, který vládl v letech 907 až 948. Snažil se pokračovat v otcových nájezdech.

Za vlády Zoltánova synovce Fajsze (948 až 955) byl Maďarský postup zastaven římských králem Ottou v bitvě u Lechu (955). Po něm vládl jeho syn Taksony (955 – 972), který se snažil spíše o celkovou izolaci země od ostatních.

Jeho syn Géza (972 až 997) se naopak snažil o obnovení vztahu s ostatními zeměmi. Poslal vyslance k římskému císaři Ottovi I. (973). Také se nechal i s celou jeho rodinou pokřtít a stal se tak prvním křesťanem v rodě. Křesťanství se pak začalo pozvolna šířit i do dalších koutů země. Rozšířil své panství o malá území na dnešním Slovensku.

Po Gézovi nastoupil jeho syn Štěpán, který byl také křesťan. Musel se postavit vzpouře ze svých vlastních řad, kde jiný možný nástupce trůnu Koppány napadl jeho pravomoc být dalším vládcem. Poté zajistil celkové sjednocení země a vydobyl si dobré vztahy s římským císařem Ottou III. a papežem Silvestrem II. Díky tomu získal roku 1000 královskou korunu a povolení zřídit arcibiskupství v Ostřihomi. Zavedl také nové administrativní zřízení státu tím, že ho rozdělil na jednotlivé kraje, zřídil novou církevní organizaci se dvěma arcibiskupy a několika biskupy.

Když Sťěpánův jediný syn Emeric zemřel (2. září 1031), panovník ustanovil svým zástupcem svého synovce Petra Orseola. To vyvolalo hněv u jeho bratrance Vazula, který byl ovšem v té době zavřený ve vězení v Nitře.

Po smrti Sťěpába I. (15. srpna 1938) se o nástupnicví strhl boj mezi Petrem, synem jeho sestry Marie a benátského dožete z rodu Orseolo, a mezi stařešinou Samuelem z rodu Aba . Vlády se chopil Petr, ovšem v roce 1046 byl na jeho území veden silný rebelský výpad a Petr byl jimi zajat. Vlady ujal Vazulův syn Ondřej I., který do té doby žil ve vyhnanství v kyjevské rusy. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovil dobrý stav křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra Bélu a uložil mu třetinu svých zemí do jeho správy, což mělo za následek rozdělení celé země.

Ještě za svého života přenechal korunu svému synovi Solomonovi. To se ale neslučovalo s tehdejší tradicí seniorátního práva a vévoda Béla I. se snažil Solomona svrhnout. Po několika potyčkách se mu to v roce 1074 podařilo. Zemřel 25. května 1077.

Jeho nástupcem se stal jeho bratr Ladislav I., který donutil Solomona, který vládnul zemím na východě k plné abdikaci. Za jeho vlády se Maďarsko stalo silnější a dokonce si podmanilo sousední Chorvatsko, jež se stalo jeho provincií. Za jeho vlády byl Římem kanonizován Šťěpán I. a vévoda Emeric. Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho synovec Coloman, ale musel vést nástupnické spory se svým bratrem Álmosem. Coloman vyhrál a zbavil Álmose jeho vévodství. V roce 1115 ho i s jeho synem oslepil, aby zajistil zvolení svého syna Šťěpána II. králem.

Šťěpán II. neměl žádné potomky a tak byl nástupcem prohlášen jeho synovec Saul místo slepého vévody Bély. Když však Šťěpán II. zemřel (1. března 1131), Béla se silou zmocnil trůnu. Za své vlády svou pozici posílil poražením Colomanova údajného syna Borise. Béla začal okupovat některá území v Bosně a dobytá úemí svěřil svému synovi Ladislavovi.

Nástupcem byl zvolen Bélův další syn Géza II. Po jeho smrti vládl jeho syn Štěpán III., který musel bránit svou pozici na trůně před strýcem Ladislavem II. a strýcem Štěpánem IV., který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci byzantské říše. Také mu Císař Manuel I. obsadil území na jihu země.

Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem jeho bratr Béla III., který musel za účelem ochrany své pozice zavřít do vězení svého bratra Gézaina. Béla III. byl vzděláván v byzantské říši a byl první kdo použil na své vlajce dvojitý kříž jako symbol Maďarska. Za jeho vlády byl kanonizován Ladislav I.

Za svého nástupce zvolil svého staršího syna Emerica, který ale musel připustit některá území v Chorvatsku a Dalmacii svému bratru Ondřeji, který se proti němu bouřil.

Související články

Externí odkazy

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

@@ Řádek 18: / Řádek 18: @@
 Když Sťěpánův jediný syn [[Emeric]] zemřel (2. září 1031), panovník ustanovil svým zástupcem svého synovce Petra [[Orseola]]. To vyvolalo hněv u jeho bratrance [[Vazula]], který byl ovšem v té době zavřený ve vězení v [[Nitře]].
 Po smrti [[Sťěpába I.]] (15. srpna 1938) se o nástupnicví  strhl boj mezi Petrem, synem jeho sestry Marie a benátského dožete z rodu Orseolo, a mezi stařešinou Samuelem z rodu Aba . Vlády se chopil Petr, ovšem v roce 1046 byl na jeho území veden silný rebelský výpad a Petr byl jimi zajat. Vlady ujal Vazulův syn [[Ondřej I.]], který do té doby žil ve vyhnanství v kyjevské rusy. Podařilo se mu zpacifikovat rebely a obnovil dobrý stav křesťanství v zemi. V roce 1048 pozval svého mladšího bratra Bélu a uložil mu třetinu svých zemí do jeho správy, což mělo za následek rozdělení celé země.
 Ještě za svého života přenechal korunu svému synovi [[Solomonovi]]. To se ale neslučovalo s tehdejší tradicí seniorátního práva a vévoda [[Béla I.]] se snažil Solomona svrhnout. Po několika potyčkách se mu to v roce 1074  podařilo. Zemřel 25. května 1077.
 Jeho nástupcem se stal jeho bratr [[Ladislav I.]], který donutil Solomona, který vládnul zemím na východě k plné abdikaci. Za jeho vlády se Maďarsko stalo silnější a dokonce si podmanilo sousední Chorvatsko, jež se stalo jeho provincií. Za jeho vlády byl Římem kanonizován Šťěpán I. a vévoda Emeric.  Po Ladislavově smrti byl králem prohlášen jeho synovec [[Coloman]], ale musel vést nástupnické spory se svým bratrem [[Álmosem]]. Coloman vyhrál a zbavil Álmose jeho vévodství. V roce 1115 ho i s jeho synem oslepil, aby zajistil zvolení svého syna Šťěpána II. králem.
 [[Šťěpán II.]] neměl žádné potomky a tak byl nástupcem prohlášen jeho synovec [[Saul]] místo slepého vévody Bély. Když však Šťěpán II. zemřel (1. března 1131), Béla se silou zmocnil trůnu. Za své vlády svou pozici posílil poražením Colomanova údajného syna [[Borise]]. Béla začal okupovat některá území v Bosně a dobytá úemí svěřil svému synovi Ladislavovi.
 Nástupcem byl zvolen Bélův další syn [[Géza II.]] Po jeho smrti vládl jeho syn [[Štěpán III.]], který musel bránit svou pozici na trůně před strýcem [[Ladislavem II.]] a strýcem [[Štěpánem IV.]], který se pokoušel dobýt trůn i za pomoci byzantské říše. Také mu Císař [[Manuel I.]] obsadil území na jihu země.
 Po smrti Štěpána III. byl zvolen králem jeho bratr [[Béla III.]], který musel za účelem ochrany své pozice zavřít do vězení svého bratra [[Gézaina]]. Béla III. byl vzděláván v byzantské říši a byl první kdo použil na své vlajce [[dvojitý kříž]] jako symbol Maďarska.  Za jeho vlády byl kanonizován Ladislav I.
 Za svého nástupce zvolil svého staršího syna Emerica, který ale musel připustit některá území v Chorvatsku a Dalmacii svému bratru Ondřeji, který se proti němu bouřil.