Pergamen: Porovnání verzí
Bez shrnutí editace značka: Možný vandalismus |
Verze 9036752 uživatele 212.71.185.164 (diskuse) zrušena |
||
Řádek 1: | Řádek 1: | ||
[[Soubor:Parchment from goatskin.jpg|thumb|upright=0.8|Hotový středoevropský (severní) typ pergamenu z [[koza|kozí]] kůže napnutý na dřevěném rámu]] |
[[Soubor:Parchment from goatskin.jpg|thumb|upright=0.8|Hotový středoevropský (severní) typ pergamenu z [[koza|kozí]] kůže napnutý na dřevěném rámu]] |
||
'''Pergamen''' je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí [[kůže]]. Používá se kůže různých domácích |
'''Pergamen''' je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí [[kůže]]. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy ([[kolagen]] a [[elastin]]). |
||
* [[Jižní Evropa|jiho--[[Speciální:Příspěvky/212.71.185.164|212.71.185.164]] 18. 9. 2012, 08:52 (UTC) xjsjdsjsdfjsdhfuzesd |
|||
== Použití == |
|||
Pergamenová kůže slouží například k potahovani [[buben|bubnů]], ale především se užívá v [[knihařství]] jako psací materiál; zpravidla se tak výrazem pergamen označuje kůže, určená ke psaní. |
|||
== Výroba == |
|||
[[Kůže]] se zbaví [[Chlup (zoologie)|chlup]]ů buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7 - 14 dní nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní [[pemza|pemzou]], plní olověnou, nebo zinkovou [[běloba|bělobou]] rozdělanou v [[olej]]i a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. velín, se používala dokonce kůže nenarozených jehňat - děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsbergského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako ''membranarii, rasores perg''. |
|||
[[Soubor:Permennter-1568.png|thumb|upright=0.8|Výroba pergamenu, 1568]] |
|||
Ve evropských druzích pergamenu rozlišujeme tři základní typy: |
|||
* [[Jižní Evropa|jihoevropský]], též [[Itálie|italský]] je jemněji zpracován jen po masové straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá; |
|||
* [[Střední Evropa|středoevropský]] je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě strany. |
|||
* [[Byzantská říše|byzantský]] se navíc potírá bílkem a více se vyleští. |
|||
== Historie == |
|||
Pergamen získal své jméno podle [[Malá Asie|maloasijského]] města [[Pergamon]], kde se dle [[starověk]]ých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále [[Eumenés II.|Eumena II.]] ([[197 př. n. l.|197]]-[[159 př. n. l.]]), kdy byl podle pramenů zakázán dovoz [[papyrus|papyru]]. |
|||
Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku [[13. století]]. Od [[14. století]] počal být vytlačován [[papír]]em, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem [[Itálie|italským]]. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do [[18. století]]. |
Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku [[13. století]]. Od [[14. století]] počal být vytlačován [[papír]]em, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem [[Itálie|italským]]. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do [[18. století]]. |
||
Verze z 18. 9. 2012, 11:01
Pergamen je nevydělaná při napětí sušená a hlazená zvířecí kůže. Používá se kůže různých domácích zvířat, např. oslů, vepřů, koz, ovcí nebo hovězího dobytka, zpravidla mladších jedinců, jejichž kůže je jemnější. Je to materiál bílkovinné povahy (kolagen a elastin).
Použití
Pergamenová kůže slouží například k potahovani bubnů, ale především se užívá v knihařství jako psací materiál; zpravidla se tak výrazem pergamen označuje kůže, určená ke psaní.
Výroba
Kůže se zbaví chlupů buď pomocí loužení ve vápenném mléce po dobu 7 - 14 dní nebo enzymaticky a poté vyčistí. Čistá kůže se napne na rám a nechá uschnout. Následně se zdrsní pemzou, plní olověnou, nebo zinkovou bělobou rozdělanou v oleji a po zaschnutí nátěru se hladí a leští. Pro výrobu jemných pergamenů se užívá kůží mladých zvířat. Pro nejjemnější pergamen, tzv. velín, se používala dokonce kůže nenarozených jehňat - děložní pergamen. Výroba pergamenu je obrazově doložena v řadě pramenů, např. v cyklu iluminací michelsbergského rukopisu. Pergameníci se latinsky označovali jako membranarii, rasores perg.
Ve evropských druzích pergamenu rozlišujeme tři základní typy:
- jihoevropský, též italský je jemněji zpracován jen po masové straně, na kterou se píše, druhá zůstává hrubší a žlutá;
- středoevropský je zpracován oboustranně stejně (méně jemně) a píše se na obě strany.
- byzantský se navíc potírá bílkem a více se vyleští.
Historie
Pergamen získal své jméno podle maloasijského města Pergamon, kde se dle starověkých pramenů začal vyrábět. S jeho výrobou se začalo za doby vlády krále Eumena II. (197-159 př. n. l.), kdy byl podle pramenů zakázán dovoz papyru.
Později se stal obecně výlučnou psací látkou až do začátku 13. století. Od 14. století počal být vytlačován papírem, u nás především cizí provenience, zpočátku nejčastěji papírem italským. Protože byl daleko trvanlivější než papír, pro důležité dokumenty se užíval až do 18. století.
V dobách, kdy habsburskou říši ovládla byrokracie, v českých zemích se žertem říkalo, že říši vládne husa a osel (psací husí brk a oslí kůže pergamenu).
Palimpsest
Po celou historii byla největší nevýhodou pergamenu jeho vysoká cena. Aby se materiálem šetřilo, často se prováděla reskribace - z jednoho listu se vyškrabal původní text a list se použil znovu. Vyškrabané pergamenové listy, tzv. palimpsesty, jsou dnes zajímavými historickými dokumenty, protože speciální lampy umožňují přečtení původního vyškrabaného textu (staršího a tedy zpravidla historicky cennějšího).
Přenesený význam
Pojem palimpsest se užívá v přeneseném smyslu i v literární teorii intertextuality. Palimpsestem se rozumí text, skrze nějž „prosvítá” jiný text, tedy např. parodie: skrze parodující text vidíme text parodovaný. Termín palimpsest do literární vědy zavádí členka tzv. Kostnické školy Renate Lachmannová; definuje jej jako „druhý zápis textu, kterým prosvítá text původní”.
Související články
CHYBA: {{Wikislovník}} — Nespecifikovaný typ odkazu. Použijte některý z parametrů „heslo“, „kategorie“, „příloha“. Obrázky, zvuky či videa k tématu pergamen na Wikimedia Commons
Literatura
- HLAVÁČEK, Ivan; KAŠPAR, Jaroslav; NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. 448 s. ISBN 80-85467-47-X.