Aktuár: Porovnání verzí
Nová stránka: '''Aktuár''' (lat. ''actuarius'') byl dříve nižší úředník, středoškolsky vzdělaný, který se uplatňoval v soudnictví, v berní správ… |
m r2.5.2) (Robot: Přidávám af, ar, bg, cy, da, de, el, eo, es, et, fi, fr, ga, he, hi, hr, hu, hy, id, it, ja, lb, lv, nl, no, nov, pl, pt, ru, sh, simple, sl, sv, th, tr, uk, zh; kosmetické úpravy |
||
| Řádek 6: | Řádek 6: | ||
== Aktuáři správní == |
== Aktuáři správní == |
||
Aktuáři se uplatňovali také ve [[veřejná správa|veřejné správě]] a u policie. Museli ale nejdříve prokázat středoškolské vzdělání, odbýt tři roky praxe jako tzv. aktuárští [[elév]]ové a také složit aktuárskou zkoušku. Podle stupně služebního zařazení se dělili na:<ref>Zákon č. 262/1919 Sb.</ref> |
Aktuáři se uplatňovali také ve [[veřejná správa|veřejné správě]] a u policie. Museli ale nejdříve prokázat středoškolské vzdělání, odbýt tři roky praxe jako tzv. aktuárští [[elév]]ové a také složit aktuárskou zkoušku. Podle stupně služebního zařazení se dělili na:<ref>Zákon č. 262/1919 Sb.</ref> |
||
#asistenty |
# asistenty |
||
#adjunkty |
# adjunkty |
||
#aktuáry |
# aktuáry |
||
#vrchní aktuáry |
# vrchní aktuáry |
||
Odborná '''aktuárská zkouška''' pro tyto správní úředníky byla veřejná, ústní a skládala se před tříčlennou komisí, složenou z osvědčených úředníků. Aktuárský elév měl jejím prostřednictvím osvědčit znalost platných kancelářských předpisů, hlavních zásad ústavního zřízení, organizace a příslušnosti správních úřadů, správního řízení i hmotného správního práva: spolkového, shromažďovacího, domovského, pojišťovacího, matričního, honebního, rybářského, sčítání lidu, živnostenského, policejního (zejména především úpravy pasů, policejního pátrání, postrku a donucovacích pracoven a polepšoven), vojenského, sociálního zabezpečení a exekučního. kandidát také měl provést referát v nějakém správním spise. Výsledek zkoušky mohl být „velmi dobrý“, „dobrý“ nebo „nedostatečný“, opakovat ji bylo možné pouze jednou.<ref>Nařízení vlády č. 91/1921 Sb.</ref> Mimo ni ale mohl ministr vnitra uznat i jinou odbornou zkoušku, pokud se správní úřad týkal jiných činností, než byly předměty aktuárské zkoušky.<ref>Nařízení vlády č. 112/1922 Sb.</ref> |
Odborná '''aktuárská zkouška''' pro tyto správní úředníky byla veřejná, ústní a skládala se před tříčlennou komisí, složenou z osvědčených úředníků. Aktuárský elév měl jejím prostřednictvím osvědčit znalost platných kancelářských předpisů, hlavních zásad ústavního zřízení, organizace a příslušnosti správních úřadů, správního řízení i hmotného správního práva: spolkového, shromažďovacího, domovského, pojišťovacího, matričního, honebního, rybářského, sčítání lidu, živnostenského, policejního (zejména především úpravy pasů, policejního pátrání, postrku a donucovacích pracoven a polepšoven), vojenského, sociálního zabezpečení a exekučního. kandidát také měl provést referát v nějakém správním spise. Výsledek zkoušky mohl být „velmi dobrý“, „dobrý“ nebo „nedostatečný“, opakovat ji bylo možné pouze jednou.<ref>Nařízení vlády č. 91/1921 Sb.</ref> Mimo ni ale mohl ministr vnitra uznat i jinou odbornou zkoušku, pokud se správní úřad týkal jiných činností, než byly předměty aktuárské zkoušky.<ref>Nařízení vlády č. 112/1922 Sb.</ref> |
||
| Řádek 22: | Řádek 22: | ||
[[Kategorie:Administrativní profese]] |
[[Kategorie:Administrativní profese]] |
||
[[af:Aktuaris]] |
|||
[[ar:خبير إكتواري]] |
|||
[[bg:Актюер]] |
|||
[[cy:Actwari]] |
|||
[[da:Aktuar]] |
|||
[[de:Aktuar (Versicherungswirtschaft)]] |
|||
[[el:Αναλογιστική]] |
|||
[[en:Actuary]] |
[[en:Actuary]] |
||
[[eo:Aktuario]] |
|||
[[es:Actuaría]] |
|||
[[et:Aktuaar]] |
|||
[[fi:Aktuaari]] |
|||
[[fr:Actuaire]] |
|||
[[ga:Achtúire]] |
|||
[[he:אקטואר]] |
|||
[[hi:जीवनांकिक प्रबंधक]] |
|||
[[hr:Aktuar]] |
|||
[[hu:Aktuárius]] |
|||
[[hy:Ապահովագրության վիճակագիր]] |
|||
[[id:Aktuaris]] |
|||
[[it:Attuario]] |
|||
[[ja:アクチュアリー]] |
|||
[[lb:Versécherungsmathematiker]] |
|||
[[lv:Aktuārs]] |
|||
[[nl:Actuaris]] |
|||
[[no:Aktuar]] |
|||
[[nov:Aktuare]] |
|||
[[pl:Aktuariusz]] |
|||
[[pt:Atuário]] |
|||
[[ru:Актуарий]] |
|||
[[sh:Aktuar]] |
|||
[[simple:Actuary]] |
|||
[[sl:Aktuar]] |
|||
[[sv:Aktuarie]] |
|||
[[th:นักคณิตศาสตร์ประกันภัย]] |
|||
[[tr:Aktüerya]] |
|||
[[uk:Актуарій]] |
|||
[[zh:精算師]] |
|||
Verze z 17. 2. 2012, 11:04
Aktuár (lat. actuarius) byl dříve nižší úředník, středoškolsky vzdělaný, který se uplatňoval v soudnictví, v berní správě, u policie i v jiných úřadech. Dnes stále existují jako vysokoškolsky vzdělaní pojistní matematici.
Soudní aktuáři
Úplně původně šlo o zapisovatele při soudních výsleších, který mohl i ověřovat opisy soudních listin, později to byl již konceptní úředník, který musel složit soudní nebo politickou státní zkoušku,[1] tzv. aktuárskou zkoušku. Poprvé se tento úřad soudního písaře objevuje v Německu už ve 13. století. V Rakousku byl nižším soudním úředníkem, nejdříve u patrimoniálních soudů, poté u smíšených okresních úřadů, kde se kvůli tomu začali rozlišovat na aktuáry politické, vykonávající veřejnou správu, a aktuáry soudní. Jejich hodnost byla o stupeň vyšší než auskultantů. Nakonec byli u soudů nahrazeni adjunkty.[2][3] V Československu pak ale existovali i tzv. úředníci vyšší pomocné soudní služby, kteří také museli prokázat středoškolské vzdělání a složit aktuárskou zkoušku.[4]
Aktuáři správní
Aktuáři se uplatňovali také ve veřejné správě a u policie. Museli ale nejdříve prokázat středoškolské vzdělání, odbýt tři roky praxe jako tzv. aktuárští elévové a také složit aktuárskou zkoušku. Podle stupně služebního zařazení se dělili na:[5]
- asistenty
- adjunkty
- aktuáry
- vrchní aktuáry
Odborná aktuárská zkouška pro tyto správní úředníky byla veřejná, ústní a skládala se před tříčlennou komisí, složenou z osvědčených úředníků. Aktuárský elév měl jejím prostřednictvím osvědčit znalost platných kancelářských předpisů, hlavních zásad ústavního zřízení, organizace a příslušnosti správních úřadů, správního řízení i hmotného správního práva: spolkového, shromažďovacího, domovského, pojišťovacího, matričního, honebního, rybářského, sčítání lidu, živnostenského, policejního (zejména především úpravy pasů, policejního pátrání, postrku a donucovacích pracoven a polepšoven), vojenského, sociálního zabezpečení a exekučního. kandidát také měl provést referát v nějakém správním spise. Výsledek zkoušky mohl být „velmi dobrý“, „dobrý“ nebo „nedostatečný“, opakovat ji bylo možné pouze jednou.[6] Mimo ni ale mohl ministr vnitra uznat i jinou odbornou zkoušku, pokud se správní úřad týkal jiných činností, než byly předměty aktuárské zkoušky.[7]
Aktuáři jako pojistní matematici
Např. na Slovensku jsou aktuáři pojistní matematici, kteří jsou vysokoškolsky vzdělaní a kteří jsou zodpovědní za kalkulaci rizik, určování pojistných sazeb, výšky pojistného i výše technických rezerv, výpočty solventnosti a za statistické výkaznictví v těchto věcech. Všichni musí být zapsáni v seznamu aktuárů, který vede Úřad pro finanční trh.[8][9]
Reference
- ↑ Aktuár. In František Rieger: Slovník naučný. Praha : Kober & Markgraf, 1860, svazek 1, s. 94.
- ↑ Aktuár. In Ottův slovník naučný. Praha : J. Otto, 1888, svazek 1, s. 668.
- ↑ § 1 zákona č. 44/1868 ř. z.
- ↑ § 3 nařízení vlády č. 95/1931 Sb.
- ↑ Zákon č. 262/1919 Sb.
- ↑ Nařízení vlády č. 91/1921 Sb.
- ↑ Nařízení vlády č. 112/1922 Sb.
- ↑ § 12a zákona Slovenské národní rady č. 24/1991 Sb.
- ↑ § 37 zákona č. 95/2002 Z.z.