Akcent (hebrejština): Porovnání verzí
doplnění |
m iw |
||
| Řádek 27: | Řádek 27: | ||
[[Kategorie:Fonologie hebrejštiny]] |
[[Kategorie:Fonologie hebrejštiny]] |
||
[[ar:طعميم]] |
|||
[[de:Teamim]] |
|||
[[en:Cantillation]] |
|||
[[fr:Cantillation hébraïque]] |
|||
[[he:טעמי המקרא]] |
|||
[[nn:Ta‘amím]] |
|||
[[ru:Знаки кантилляции в еврейском письме]] |
|||
Verze z 28. 9. 2010, 15:29
Akcent plní v hebrejštině trojí funkci: označuje přízvučnou slabiku slova, zároveň má však také melodickou a interpunkční funkci. Akcent také může ovlivňovat kvalitu vokálů ve slově či význam slova.
Funkce akcentu
Akcenty plní v hebrejštině hned trojí funkci najednou:[1]
- melodická funkce – akcenty určují melodii při liturgickém přednesu textu;
- přízvučná funkce – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším přízvukem. Přízvuk většinou leží na poslední slabice slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá milra (מלרע, „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – mil'el (מלעיל, „shora“).[2] V moderní hebrejštině se oproti klasické hebrejštině vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.[zdroj?]
- interpunkční funkce – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v próze se liší od systému v poezii, nicméně oba systémy mají společné to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.[3]
Vliv akcentu
Akcenty se mohou ve větě z důvodu snadnější a rytmičtější výslovnosti ovlivňovat. Hebrejština se snaží vyhnout tomu, aby dvě přízvučné slabiky stály bezprostředně vedle sebe. Pokud by ve slovním spojení měly stát dvě přízvučné slabiky vedle sebe, dochází buď k potlačení přízvuku v prvním slově, anebo k posunu přízvuku v prvním slově z poslední na předposlední slabiku.[4]
Velké rozlučovací akcenty (zejména silluk ֽ a atnach ֑) mají vliv na vokál ve slabice, v níž se nachází. Tento vokál se pod vlivem akcentu, pokud je to možné, prodlužuje, a vzniká tak speciální „pauzální“ tvar slova. Například po vložení velkého rozlučovacího akcentu do slova מַיִם nabývá toto slovo tvaru מָיִם.[5]
Akcent někdy mívá také fonémický charakter, tj. určuje význam slova. Například בָּ֫נוּ „v nás“ oproti בָּנ֫וּ „vybudovali“.[6]
Odkazy
Poznámky
- ↑ MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, New York: Walter de Gruyter, 1992. ISBN 3-11-013694-5. S. 71n. (německy) Dále jen Meyer (1992).
- ↑ Meyer (1992). s. 72.
- ↑ BLAU, Joshua. A Grammar of Biblical Hebrew. 2. vyd. Wiesbaden: Harrassowitz Verlag, 1993. ISBN 3-447-03362-2. S. 19-21. (anglicky) Dále jen Blau (1993).
- ↑ Meyer (1992). s. 90n.
- ↑ Meyer (1992). s. 91n.
- ↑ Blau (1993). s. 19.