Jaromíra Kolárová: Porovnání verzí
m upravit biografie, -ext. odkaz |
|||
Řádek 61: | Řádek 61: | ||
== Související články == |
== Související články == |
||
* [[Seznam českých spisovatelů]] |
* [[Seznam českých spisovatelů]] |
||
* [[http://knihy-jaromira-kolarova.webnode.cz/]] |
|||
== Externí odkazy == |
== Externí odkazy == |
Verze z 12. 10. 2009, 19:43
Šablona:Upravit - biografie Jaromíra Kolárová (24. srpna 1919 Praha – 21. ledna 2006 Praha) byla česká spisovatelka, dramatička a scenáristka.
Život
Dívčím jménem Setničková, manželka příslušníka západní čs. armády, politického pracovníka a novináře Františka J. Kolára (1919 - 1984). Měla s ním děti Alenu (Ing., 1946 - 2005), Vladimíra (PhDr., 1947), Milenu (MUDr., 1949). Vladimír se stal literárním kritikem (Mladé zápasy, Sondy - spolu s J. Adamem a P. Bílkem), publicistou, prozaikem (Svět bez masky, Táta je doma, Pachuť medu). Narodila se v dělnické rodině, dětství prožila na periferii v Bubenči a dělnické kolonii v Holešovicích, což ovlivnilo část její prozaické i dramatické tvorby. V Praze vystudovala reformní reálné gymnázium, kde v roce 1938 složila maturitní zkoušku. Krátce poté odjela do Paříže, kde chtěla studovat, ale vrátila se a zapsala se na FF UK na obor čeština a francouzština. Po uzavření vysokých škol roku 1939 navštěvovala abiturientský kurz při obchodní akademii a v letech 1940 – 1945 pracovala jako referentka ve Svazu tesařských mistrů.
V téže době se podílela na činnosti dětského amatérského loutkového divadla Domovina. Po válce (v říjnu 1945) se vdala a začala znovu studovat na FF UK, po narození druhého dítěte, syna Vladimíra, však studium ukončila. V letech 1947 – 1949 byla externí redaktorkou týdeníku Rolnické hlasy. Roku 1950 se i s rodinou přestěhovala do Ostravy; krátce působila v kulturní rubrice krajského deníku Nová svoboda, 1951 se stala tajemnicí pobočky Svazu československých spisovatelů. Poté pracovala jako lektorka Státního divadla v Ostravě. Když byl v roce 1952 její manžel zatčen a ve vykonstruovaném politickém procesu odsouzen za velezradu, sabotáž a špionaž na 15 let do vězení, byla nucena pracovat jako úřednice Velkoobchodu průmyslovým zbožím (1953 – 1960).
Byla jí znemožněna jakákoli publikační činnost, její hry byly staženy z repertoáru divadel, filmové synopse a scénáře nebyly realizovány. Po manželově podmínečném propuštění v roce 1959 a následné rehabilitaci v roce 1963 působila jako dramaturgyně nejprve v ostravském televizním studiu, po návratu do Prahy v r. 1965 pak v Československé televizi Praha. Na počátku roku 1968 byla redaktorkou nakladatelství Práce, záhy těžce onemocněla (v srpnu 1968 amputace nohy), o rok později je jí přiznán invalidní důchod. V letech 1969 – 1971 pobývala v Moskvě, kde její manžel působil v československé sekci RVHP a později jako stálý zpravodaj Československého rozhlasu. Po svém návratu do Prahy pracovala až do odchodu do důchodu v roce 1977 jako dramaturgyně Filmového studia Barrandov. Poté se stala spisovatelkou z povolání.
Časopisecky debutovala Jaromíra Kolárová roku 1937. Publikovala tehdy v Mladé kultuře, Studentském časopise, Tvorbě, Haló novinách, za okupace v novinách A-Zet. Roku 1940 tu na pokračování vyšla její nerudovsky laděná novela Poplach v Tichém domě a roku 1941 vycházel román Chlapec z Ostruhové ulice o Janu Nerudovi, jehož publikace byla zastavena protektorátní cenzurou. Knižně Jaromíra Kolárová debutovala novelou Psala jsem pro tebe (1946) o vztahu mezi matkou a dospívající dcerou, knihou vznikající ještě za okupace. Poté napsala divadelní hry Šeřík v hlavni (premiéra 1950), Nebe pro tebe (1950), Jan a Marie (1951) a Omyl inženýra Matuly (1952).
K próze se vrátila až roku 1960 reportážemi v Plameni a hlavně v ostravském Červeném květu. Zde také v roce 1964 začal vycházet její román Jen o rodinných záležitostech, který o rok později vyšel i knižně. Šlo o jednu z prvních knih, přibližujících osudy obětí stalinských čistek, autorka odhalila mnohé skryté souvislosti politických procesů a přiblížila statečný zápas svých hrdinů s bezprávím, jejich boj za život i občanskou a osobní čest. V 70. letech následoval silně autobiografický generační román Můj chlapec a já (1974), koncipovaný jako fiktivní dialog matky a syna Ivana.
V románu, ve kterém se prolínají sféra soukromá a společenská, jsou na příbězích vypravěčky a její rodiny přiblíženy rovněž osudy celé společnosti od počátku 20. století až do roku 1968. K dalším čtenářsky úspěšným dílům patří vzpomínková próza Náš malý, maličký svět (1977), román Démantová spona (1978) o nenaplněném vztahu Jana Nerudy a Karolíny Světlé nebo např. povídkový soubor Cizí děti (1975), přibližující drastické osudy nechtěných dětí. Z knihy několikrát čerpali témata i scenáristé a filmoví a televizní režiséři. Díky své filmové podobě zaznamenaly značný úspěch i knihy Holky z porcelánu, Léto s kovbojem, Chtěla bych ten strom, Veronika, prostě Nika či Naděje má hluboké dno.
Kolárová se vedle prozaické, divadelní, filmové a televizní tvorby věnovala také publicistice, reportážím, fejetonům, povídkám a dalším literárním žánrům. Za svoji tvorbu byla Jaromíra Kolárová oceněna mnoha literárními cenami. Dostala mj. mezinárodní Grand Prix za televizní tvorbu (scénář Jsou určité hranice - režie Otakar Kosek) či státní cenu za film Zastihla mne noc (režie Juraj Herz). Před smrtí napsala vzpomínkovou prózu Divný čas, divná láska, navazující na knihu Náš malý, maličký svět a vydanou roku 2006.
Dílo
Próza
- Psala jsem pro tebe, 1946
- Jen o rodinných záležitostech!, 1965 (film - r. Jiří Svoboda)
- Domy na zelené louce, 1967
- Dobrou noc, rozume, 1972
- Můj chlapec a já, 1974
- Záhadný host, 1975
- Cizí děti, 1975 (jednotlivé povídky zfilmovány - r. Otakar Kosek, Jiří Svoboda)
- Holky z porcelánu, 1976 (film - r. Juraj Herz)
- Náš malý, maličký svět, 1977
- Démantová spona, 1978
- Léto s kovbojem, 1979 (film - r. Ivo Novák)
- Voda!, 1980
- Přežijí muži rok 2000?, 1982
- Veronika, prostě Nika, 1983 (TV film - r. Libuše Koutná)
- Chtěla bych ten strom, 1984 (TV film)
- Naděje má hluboké dno, 1986 (TV film - r. Jaromil Jireš)
- Krutá láska, 1988
- Rozhodná chvíle, 1989
- Pouť za ženskou hrdinkou, 1990
- Láska hory nepřenáší, 1992
- Nebojte se lásky, 1994
- Divný čas, divná láska, 2006
Filmy a televizní hry
- Dobrodružství v tajze, 1962 - scénář TV hry, r. Zdeněk Havlíček
- Pavoučice, 1963 - scénář TV hry, r. Jiří Jaroš
- Holky z porcelánu, 1974 - scénář filmu, r. Juraj Herz
- Léto s kovbojem, 1976 - scénář filmu, r. Ivo Novák
- Dívka s mušlí, 1980 - literární předloha filmu, r. Jiří Svoboda
- Veronika, prostě Nika, 1981 - literární předloha TV hry, r. Libuše Koutná
- Růžový ostrov, 1983 - scénář TV hry, r. Marcel Dekanovský
- Tenký led, 1985 - scénář TV hry, r. Jana Semschová
- Zastihla mě noc, 1985 - scénář filmu, r. Juraj Herz
- Naděje má hluboké dno, 1988 - literární předloha TV hry, r. Jaromil Jireš
- Jsou určité hranice, 1988 - scénář TV hry, r. Otakar Kosek
- Chtěla bych ten strom, 1989 - literární předloha TV hry, r. Evžen Sokolovský
- Jen o rodinných záležitostech, 1989 - literární předloha filmu, r. Jiří Svoboda
- Co Hedvika neřekla, 1995 - literární předloha TV hry, r. Jiří Svoboda
Související články
Externí odkazy
Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Jaromíra Kolárová
- Šablona:Čfn osoba
- Jaromíra Kolárová v Internet Movie Database (anglicky)