Akcent (hebrejština)

Přízvuk (akcent) v hebrejštině je jednou z charakteristik výslovnosti hebrejštiny – označuje jednak přízvučnou slabiku slova, zároveň má však také melodickou a interpunkční funkci. Přízvuk také do jisté míry ovlivňuje kvalitu vokálů ve slově.

Funkce akcentu

• Melodická funkce – akcenty určují melodii při přednesu textu.
• Přízvučná funkce – až na několik výjimek vyznačují akcenty slabiku s hlavním či vedlejším přízvukem. Přízvuk většinou leží na poslední slabice slova (ultima) – pak se přízvuk nazývá milra (מלרע, dosl. „zdola“), méně často na předposlední slabice (penultima) – mil'el (מלעיל, dosl. „shora“). V moderní hebrejštině se oproti klasické hebrejštině vyskytují také slova, která mají přízvuk i na jiných slabikách.
• Interpunkční funkce – akcenty spojují a rozdělují větu do logických celků (sousloví, části vět apod.). Odtud se pak akcenty dělí na konjunktivní (spojovací) a distinktivní (rozlučovací). Systém přízvuků v próze se liší od systému v poezii. Nicméně společné je oběma systémům to, že každý verš je rozdělen na polovinu, každá polovina pak může být rozdělena na další poloviny atd.

Odkazy

Související články

• Hebrejština
• Fonologie hebrejštiny
• Přízvuk