Mínóův labyrint: Porovnání verzí

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 27. 5. 2009, 07:31

Mínův labyrint nebo Krétský labyrint byl v řecké mytologii labyrint krétského krále Mínoa. Předpokládá se, že je identický s palácem na Knóssu.

Pověst

Podle pověsti pověřil král Mínos vynálezce a stavitele Daidala, aby navrhl dům se spletitými chodbami a schodišti. Daidalos vytvořil zázračné dílo, bludiště z kamene - labyrint, z něhož nikdo, kdo do něj vkročil, nenašel cestu ven. Později chtěl král vědět, zda jeho vláda na Krétě není ohrožena. Od boha Poseidona si vyprosil býka na znamení toho, že má přízeň bohů. Mínós slíbil, že pak zvíře bohům obětuje na znamení díků. Nato mu Poseidon poslal z mořských hlubin krásného bílého býka. Avšak krále Mńoa se zmocnila chamtivost a tajně začlenil býka do královského stáda.

Bohové se tím však nedali obelhat. Poseidon vymyslel strašnou pomstu - s pomocí Afrodity vzbudil v královně Pasifae, Mínově manželce a dceři boha Helia, bezuzdnou lásku k posvátnému býkovi. Jenže tomu zbližovací pokusy královny nebyly příjemné a tak před ní utekl. Daidalos znovu vymyslel geniální řešení. Zkonstruoval dutou dřevěnou krávu v životní velikosti a potáhl ji kravskou kůží. Pasifae vlezla dovnitř a býk se nechal oklamat. Zanedlouho nato královna porodila netvora, chlapce s býčí hlavou. Král Mínos, před kterým se nepodařilo netvora utajit, uvěznil tohoto Minotaura do labyrintu. Přisluhovače Daidala uvrhl do vězení.

Zanedlouho nato krále postihl další úder osudu. Jeho milovaný syn Androgeos se v Aténách zúčastnil sportovních soubojů. V pětiboji byl neporazitelný a vítězil nad všemi soupeři. Ti však nesnesli svou porážku a Androgea zabili. Král Minos, plný bolesti a žalu vyslal proti Aténami válečnou flotilu, aby pomstila zločin. Athény byly poraženy a musely přistoupit na požadavek vítěze a poskytovat lidské oběti. Každých devět let museli poslat na Krétu čtrnáct mladých Atéňanů, sedm mládenců a sedm panen, jako potravu pro Minotaura. Atény dlouho posílaly tuto strašnou daň, až se Théseus, syn krále Aigea dobrovolně vydal s oběťmi na Krétu. Otci slíbil, že pokud se z boje proti Minotaurovi vrátí jako vítěz, při zpáteční cestě vztyčí na lodi bílé plachty.

Když Aténčané přistáli v Knóssu, Mínova dcera Ariadna uviděla statného hrdinu a zamilovala se se do něj. Jak však měla zachránit milovaného před svým strašným nevlastním bratrem? Obstarala mu zázračný meč a vymyslela lest. Na bránu do labyrintu přivázala konec klubka červené vlny a dala ho Théseovi na cestu. Takto se mu podařilo zvítězit nad Minotaurem a uniknout z bludiště před strážci, kteří dohlíželi na to, aby Mínotaur dostal oběti. Unikl také proto, že pozornost strážců odpoutalo cosi nevídaného: nad Knóssem letěli dva lidé jako ptáci. Daidalos si totiž ve vězení ze zbytku vosku a ptačích rtů vyrobil křídla pro sebe i svého syna Ikara a z ostrova utekli.

Théseovi s Ariadnou se podařilo utéci. Dostali se na ostrov Naxos. O tom, co se odehrálo tam, se pověsti rozcházejí. Nejznámější je verze, podle níž do děje zasáhlo více bohů. Théseus se bez Ariadny plavil do Atén a zapomněl černou plachtu vyměnit za bílou, jak slíbil otci. Když Aigos spatřil znamení neštěstí, ze žalu skočil z vysokého útesu do moře. To pak podle něj později dostalo jméno Egejské moře.

Interpretace

Když Homér kolem roku 750 před Kristem poprvé písemně zaznamenal jména Minos, Daidalos, Teseus a Ariadna byla již Kréta dávno dobytá země, zalidněná mnoha národy:
Uprostřed tmavého moře je zem, co Kréta se nazývá, krásná a bohatá, v moře objetí, a žije tam mnoho, přemnoho lidí, co bydlí v devadesáti městech. Slyšet je tam jazyků různých a smíšených. Lze tam spatřit Achajce, kmeny kydónské a chrabré původní Kréťany, Dóry, co se na tři kmeny dělí, a Pelasgy slavné. Je tam velké město Knóssos; a v městě tom Mínós, důvěrník velkého Dia, měl vládu vždy po devět let.

Podle legendy se král Mínos přesídlil do podsvětí a ze svého trůnu soudil zemřelé. Až o několik století později se v řecké literatuře moudrý Mínos změnil na zuřivce. Atény, které se zmohly a zazářily v plném lesku, se zjevně nedokázaly smířit s tím, že kdysi museli platit tribut tehdy mocné Krétě. A tak přepsaly dějiny.

Filozof a přírodovědec Aristotelés, učitel Alexandra Velikého, který později padl u svých krajanů do nemilosti, zpochybnil tehdejší tradování příběhu krále Mínoa:
Minos měl u našich básníků od nepaměti špatnou pověst a na atických jevištích ho vždy hanili. Vůbec mu nepomohlo, že jej Hesiodos označil za nejlepšího krále a Homér ho dokonce považoval za Diova pověřence. Raději se věřilo tragickým básníkům. Krále Mínoa představovaly v hrách jako špatného a násilnické panovníka, přestože to byl podle běžných pověstí moudrý král a zákonodárce.

Vítězové často hanili bohy poražených. Minotaurus, kterého později označovali za netvora, byl možná na Krétě uctívaným bohem v býčí podobě. Jak víme, také později vzniklá náboženské komunity udělali z „pohanských“ bohyň čarodějnice.

V každém případě hrál býk důležitou roli v náboženském kultu Kréty. Hliněné sochy býků a býčí hlavy ze zlata s mohutnými rohy se po tisíciletí zase dostaly na světlo. Archeologové užasli, když odhalili nástěnné malby, na kterých byly zobrazení odvážlivci přeskakující býka. První takové nálezy však nebyly objeveny na Krétě, ale na řeckém poloostrově Peloponésu.

Odkazy

Šablona:Portál Starověk

Související články

Externí odkazy

Galerie Mínóův labyrint na Wikimedia Commons

"Krétský jeskynní labyrint", Thomas M. Waldmann, rev. 2009 (v němčině, angličtině, francouzštině a řečtině). Popis bludištního jeskynního systému v blízkosti Gortyny na Krétě, která byla všeobecně považována za (před objevem Knóssu) za původní labyrint na Krétě. (Prezentace poněkud amatérská - včetně blikajících nápisů, ale s mnoha podrobnými fotografiemi.)

Literatura

Dr. Laureen Artress, Walking a Sacred Path: Rediscovering the Labyrinth as a Spiritual Tool
Špaňhelová, K.:Labyrint-diplomová práce, 2006
Fischer, A..:The Amazing book of mazes, 2006, Thames&Hudson Ltd

@@ Řádek 1: / Řádek 1: @@
-{{Hlavní|Labyrint (bludiště)}}
 [[Soubor:Minotaurus.gif|thumb|Krétský labyrint s Mínotaurem uprostřed]]
 '''Mínův labyrint''' nebo '''Krétský labyrint''' byl v řecké mytologii [[labyrint (bludiště)|labyrint]] krétského krále [[Mínós|Mínoa]]. Předpokládá se, že je identický s palácem na [[Knóssos|Knóssu]].
@@ Řádek 9: / Řádek 8: @@
 [[Soubor:Cnossos-planol.png|thumb|Palác v Knóssu, plánek]]
-Zanedlouho nato krále postihl další úder osudu. Jeho milovaný syn [[Androgeos]] se v [[Atény | Aténách]] zúčastnil sportovních soubojů. V pětiboji byl neporazitelný a vítězil nad všemi soupeři. Ti však nesnesli svou porážku a Androgea zabili. Král Minos, plný bolesti a žalu vyslal proti Aténami válečnou flotilu, aby pomstila zločin. Athény byly poraženy a musely přistoupit na požadavek vítěze a poskytovat lidské oběti. Každých devět let museli poslat na Krétu čtrnáct mladých Aténčanů, sedm mládenců a sedm panen, jako potravu pro Minotaura. Atény dlouho posílaly tuto strašnou daň, až se [[Théseus]], syn krále Aigea dobrovolně vydal s oběťmi na Krétu. Otci slíbil, že pokud se z boje proti Minotaurovi vrátí jako vítěz, při zpáteční cestě vztyčí na lodi bílé plachty.
+Zanedlouho nato krále postihl další úder osudu. Jeho milovaný syn [[Androgeos]] se v [[Atény | Aténách]] zúčastnil sportovních soubojů. V pětiboji byl neporazitelný a vítězil nad všemi soupeři. Ti však nesnesli svou porážku a Androgea zabili. Král Minos, plný bolesti a žalu vyslal proti Aténami válečnou flotilu, aby pomstila zločin. Athény byly poraženy a musely přistoupit na požadavek vítěze a poskytovat lidské oběti. Každých devět let museli poslat na Krétu čtrnáct mladých Atéňanů, sedm mládenců a sedm panen, jako potravu pro Minotaura. Atény dlouho posílaly tuto strašnou daň, až se [[Théseus]], syn krále Aigea dobrovolně vydal s oběťmi na Krétu. Otci slíbil, že pokud se z boje proti Minotaurovi vrátí jako vítěz, při zpáteční cestě vztyčí na lodi bílé plachty.
-Když Aténčané přistáli v Knóssu, Mínova dcera [[Ariadna]] uviděla statného hrdinu a zamilovala se se do ňěho. Jak však měla zachránit milovaného před svým strašným nevlastním bratrem? Obstarala mu zázračný meč a vymyslela lest. Na bránu do labyrintu přivázala konec klubka červené vlny a dala ho Théseovi na cestu. Takto se mu podařilo zvítězit nad Minotaurem a uniknout z bludiště před strážci, kteří dohlíželi na to, aby Mínotaur dostal oběti. Unikl také proto, že pozornost strážců odpoutalo cosi nevídaného: nad Knóssem letěli dva lidé jako ptáci. Daidalos si totiž ve vězení ze zbytku vosku a ptačích rtů vyrobil křídla pro sebe i svého syna [[Ikaros|Ikara]] a z ostrova utekli.
+Když Aténčané přistáli v Knóssu, Mínova dcera [[Ariadna]] uviděla statného hrdinu a zamilovala se se do něj. Jak však měla zachránit milovaného před svým strašným nevlastním bratrem? Obstarala mu zázračný meč a vymyslela lest. Na bránu do labyrintu přivázala konec klubka červené vlny a dala ho Théseovi na cestu. Takto se mu podařilo zvítězit nad Minotaurem a uniknout z bludiště před strážci, kteří dohlíželi na to, aby Mínotaur dostal oběti. Unikl také proto, že pozornost strážců odpoutalo cosi nevídaného: nad Knóssem letěli dva lidé jako ptáci. Daidalos si totiž ve vězení ze zbytku vosku a ptačích rtů vyrobil křídla pro sebe i svého syna [[Ikaros|Ikara]] a z ostrova utekli.
 Théseovi s Ariadnou se podařilo utéci. Dostali se na ostrov [[Naxos]]. O tom, co se odehrálo tam, se pověsti rozcházejí. Nejznámější je verze, podle níž do děje zasáhlo více bohů. Théseus se bez Ariadny plavil do Atén a zapomněl černou plachtu vyměnit za bílou, jak slíbil otci. Když [[Aigos]] spatřil znamení neštěstí, ze žalu skočil z vysokého útesu do moře. To pak podle něj později dostalo jméno [[Egejské moře]].
@@ Řádek 20: / Řádek 19: @@
 ''Uprostřed tmavého moře je zem, co Kréta se nazývá, krásná a bohatá, v moře objetí, a žije tam mnoho, přemnoho lidí, co bydlí v devadesáti městech. Slyšet je tam jazyků různých a smíšených. Lze tam spatřit Achajce, kmeny kydónské a chrabré původní Kréťany, Dóry, co se na tři kmeny dělí, a Pelasgy slavné. Je tam velké město Knóssos; a v městě tom Mínós, důvěrník velkého [[Zeus|Dia]], měl vládu vždy po devět let.''
-Podle legendy se král Mínos přesídlil do podsvětí a ze svého trůnu soudil zemřelé. Až o několik století později se v řecké literatuře moudrý Mínos změnil na zuřivce. Atény, které se zmohli a zazářily v plném lesku, se zjevně nedokázaly  smířit s tím, že kdysi museli platit [[tribut]] tehdy mocné Krétě. A tak přepsaly dějiny.
+Podle legendy se král Mínos přesídlil do podsvětí a ze svého trůnu soudil zemřelé. Až o několik století později se v řecké literatuře moudrý Mínos změnil na zuřivce. Atény, které se zmohly a zazářily v plném lesku, se zjevně nedokázaly smířit s tím, že kdysi museli platit [[tribut]] tehdy mocné Krétě. A tak přepsaly dějiny.
 Filozof a přírodovědec [[Aristotelés]], učitel [[Alexander Veliký | Alexandra Velikého]], který později padl u svých krajanů do nemilosti, zpochybnil tehdejší tradování příběhu krále Mínoa: <br />