Strukturní geologie

Studuje horniny a zemské těleso z hlediska struktur, také více česky staveb, které jeví systematičnost nebo zákonitost vzhledem k jistým deformačním mechanismům a geologickým procesům. Tato disciplína se snaží myšlenkově propojit vznik struktur nejrůznějších měřítek. Předmětem zájmu tak jsou např. vztah strukturních jednotek v objemu Himalájského horstva nebo na druhé straně uspořádání submikroskopických pórů v hornině. Obdobně se v případě deformačních mechanismů a geologických procesů zajímá např. o podmínky na rozhraní dvou sousedících litosférických desek stejně tak jako o význam hranice krystalických mřížek dvou sousedících zrn v hornině.

Strukturní geologie je úzce spjata s teorií deskové tektoniky, která v souvislostech popisuje geologické procesy způsobující systematickou deformaci největších měřítek jako je např. již zmiňované horské pásmo nebo středooceánský hřbet.

Různé deformační procesy probíhají za různých teplotně-tlakových podmínek a v čase se na sebe mohou nakládat (superponovat), což dovoluje při studiu výsledných struktur rozlišit nejvýraznější deformační (a většinou úzce spjaté metamorfní) fáze v historii horniny. V tomto ohledu jsou strukturní geologii blízké disciplíny petrologie a reologie.

První uvedená je zdrojem kvantifikovaných dat o teplotně-tlakové dráze horniny zjišťovaných zejména na základě chemického složení a zaznamenaných chemických změn (metamorfního vývoje).

Druhá pak objasňuje fyzikální dopad těchto podmínek na mechanickou odezvu horniny při deformaci. V této souvislosti je pro reologii zásadní veličinou navíc rychlost deformace.