Diecézní biskup: Porovnání verzí
m Přesměrování na Biskup |
nový článek |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''[[Diecézní biskup]]''' je [[římskokatolická církev|římskokatolický]] [[biskup]] spravující konkrétní existující [[diecéze|diecézi]]. Rozlišujeme '''sídelního biskupa''' u diecézí příslušejících k nějaké [[církevní provincie|církevní provincii]] a '''vyňatého biskupa''' u diecézí spadajících přímo pod [[apoštolský stolec]]. |
|||
#REDIRECT [[Biskup]] |
|||
== Jmenování diecézního biskupa == |
|||
Proces jmenování nového diecézeního biskupa za normálních okolností určují ''Normy pro promoce do biskupské služby v latinské církvi'' z roku [[1972]] a ''[[Kodex kanonického práva]]'' z roku [[1983]] (kánony 364, 377 a 378). |
|||
[[Apoštolský nuncius]] požádá [[biskup]]y místní církve, aby mu vyjmenovali asi 50 tzv. konzultorů ([[duchovní]]ch i [[laik]]ů), z jejichž doporučení vzejde pořadník tří jmen. Všichni zúčastnění jsou vázáni [[papežské tajemství|papežským tajemstvím]]. Papež vybírá z navržených kandidátů, pořadník pro něj není závazný, může jej změnit. [[Nunciatura]] poté tajně kontaktuje vybraného kandidáta a zeptá se ho, zda funkci přijímá (v případě, že kandidát ze závažných důvodů odmítne, postupuje se dál podle pořadníku). |
|||
Biskupem diecéze se stává dotyčný po složení [[vyznání víry]] a [[Přísaha věrnosti|přísahy věrnosti]] [[Apoštolský stolec|Apoštolskému stolci]] vyhlášením jmenování. Paj se již může kanonicky ujmout řízení diecéze, ovšem pokud není biskup, jsou mu některé pravomoce (např. [[kněžské svěcení|svěcení kněží]]) odepřeny až do [[biskupské svěcení|biskupského svěcení]]. |
|||
== Externí odkazy == |
|||
* [http://tisk.cirkev.cz/z-domova/proces-jmenovani-noveho-biskupa.html Popis procesu jmenování] na stránkách [[Česká biskupská konference|ČBK]] |
|||
[[Kategorie:Církevní tituly]] |
|||
[[Kategorie:Biskupové]] |
|||
Verze z 8. 10. 2008, 09:04
Diecézní biskup je římskokatolický biskup spravující konkrétní existující diecézi. Rozlišujeme sídelního biskupa u diecézí příslušejících k nějaké církevní provincii a vyňatého biskupa u diecézí spadajících přímo pod apoštolský stolec.
Jmenování diecézního biskupa
Proces jmenování nového diecézeního biskupa za normálních okolností určují Normy pro promoce do biskupské služby v latinské církvi z roku 1972 a Kodex kanonického práva z roku 1983 (kánony 364, 377 a 378).
Apoštolský nuncius požádá biskupy místní církve, aby mu vyjmenovali asi 50 tzv. konzultorů (duchovních i laiků), z jejichž doporučení vzejde pořadník tří jmen. Všichni zúčastnění jsou vázáni papežským tajemstvím. Papež vybírá z navržených kandidátů, pořadník pro něj není závazný, může jej změnit. Nunciatura poté tajně kontaktuje vybraného kandidáta a zeptá se ho, zda funkci přijímá (v případě, že kandidát ze závažných důvodů odmítne, postupuje se dál podle pořadníku).
Biskupem diecéze se stává dotyčný po složení vyznání víry a přísahy věrnosti Apoštolskému stolci vyhlášením jmenování. Paj se již může kanonicky ujmout řízení diecéze, ovšem pokud není biskup, jsou mu některé pravomoce (např. svěcení kněží) odepřeny až do biskupského svěcení.
Externí odkazy
- Popis procesu jmenování na stránkách ČBK