Saljut 7: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
Dodána kategorie, odkazy, malé přeformulace dvou vět
m →‎Externí odkazy: na portál
Řádek 62: Řádek 62:
*http://www.lib.cas.cz/space.40/1982/INDEX1.HTM
*http://www.lib.cas.cz/space.40/1982/INDEX1.HTM


{{Portál Kosmonautika}}

[[Kategorie:Program Saljut]]
[[Kategorie:Program Saljut]]

Verze z 11. 6. 2008, 20:07

Saljut 7 – orbitální stanice SSSR, poslední toho typu v programu Saljut, fungující na oběžné dráze Země devět roků.

Základní údaje

Stanice byla vypuštěna z kosmodromu Bajkonur 19. dubna 1982 s pomocí rakety Proton K. Byla podobná předchozí stanici Saljut 6. Dlouhá 15 metrů, průměr 4,15 metru, opatřená dvěma spojovacími uzly, hmotnost téměř 19 tun. Vystřídalo se zde 21 kosmonautů, někteří i vícekrát. Označení v katalogu letů 1982-033A.


Základní posádky

  • Sojuz T-3 14.5.1982 - 10.12.1982 , Anatolij Berezovoj, Valentin Lebeděv
  • Sojuz T-9 28.6.1983 – 23.11.1983 , Vladimír Ljachov, Alexandr Alexandrovič
  • Sojuz T-10 9.2.1984 – 2.10.1984, Leonid Kizim,Vladimír Solovjov, Oleg Aťkov
  • Sojuz T-13 7.6.1985 – 26.9.1985, Vladimír Džanibekov,Viktor Savinych
  • Sojuz T-14 18.9.1985 – 21.11.1985, Vladimír Vasjutin, Georgij Grečko, Alexandr Volkov
  • Sojuz T-15, 6.5.1986 – 25.6.1986 Leonid Kizim, Vladimír Solovjov, tč.základní posádka na nové stanici Mir, která na tuto stanici přiletěla ukončit práce posádek této stanice a pak se vrátila na Mir i s řadou věcí ze Saljutu.

Návštěvní lodě

Většinou návštěvy ponechaly u stanice loď, se kterou přiletěly a vracely se k zemi v lodi, která byla u stanice zaparkovaná v době před jejich příletem.

  • Sojuz T-6 , 25.6.1982 – 2.7.1982, Vladimir Džanibekov, Alexandr Ivančenkov, Jean-Loup Chrétien
  • Sojuz T-7 , 20.8.1982 – 27.8.1982, Leonid Popov, Alexandr Serebrov, Světlana Savická
  • Sojuz T-11, 4.4.1984 – 11.4.1984, Jurij Malyšev, Gennadij Strekalov, Rákeš Šarma
  • Sojuz T-12, 18.7.1984 – 29.7.1984, Vladimir Džanibekov, Světlana Savická, Igor Volk

Nákladní lodě

Celkem zde přistálo 14 bezpilotních lodí Progress a Kosmos. Mimo zásobování byly využity jejich motory u úpravě oběžné dráhy stanice, která by se bez těchto korekcí snižovala a předčasně v atmosféře shořela.

  • Progress 13, 25.5.1982 – 4.6.1982
  • Progress 14, 14.7.1982 – 11.8.1982
  • Prograss 15, 20.9.1982 – 14.10.1982
  • Progress 16, 2.11.1982 – 13.12.1982
  • Kosmos 1443, 10.3.1983 – 14.8.1983
  • Progress 17, 18.8.1983 – 17.9.1983
  • Progress 18, 22.10.1983 – 13.11.1983
  • Progress 19, 23.2.1984 – 31.3.1984
  • Progress 20, 17.4.1984 – 6.5.1984
  • Progress 21, 10.5.1984 – 26.5.1984
  • Progress 22, 30.5.1984 – 15.7.1984
  • Prograss 23, 16.8.1984 – 26.8.1984
  • Prograss 24, 23.6.1985 – 15.7.1985
  • Kosmos 1686, 2.10.1985 –8.2.1991 , zánik spolu se stanicí

Zánik stanice

Po 3217 dnech na oběžné dráze Země stanice sestoupila díky zemské gravitaci do atmosféry a zde shořela dne 8. února 1991. Její zbytky dopadly na území Argentiny.

Stanici Saljut 7 nahradila na oběžné dráze větší mezinárodní stanice Mir.

Související články

Zdroje

Literatura

  • CODR, Milan. O kosmických dnech a nocích. Praha: Práce, 1987. 

Externí odkazy

Šablona:Portál Kosmonautika