Občanské hnutí: Porovnání verzí
m Robot změnil kategorii Kategorie:České politické strany |
přepsání článku |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Občanské hnutí''' (zkracováno OH) bylo středové, liberální politické hnutí, působivší na české politické scéně mezi léty [[1991]] a [[1996]], s kořeny v [[OF|Občanském fóru]]. Jeho předsedou byl po celou dobu existence '''[[Jiří Dienstbier]]'''. Jeho členy byli též například [[Miloš Zeman]], [[Martin Bursík]] nebo [[Jan Sokol]]. |
|||
{{upravit}} |
|||
'''Občanské hnutí''', zkráceně '''OH''', bylo politické hnutí vzniklé z [[Občanské fórum|Občanského fóra]] (OF). Na ustavujícím sněmu 27.4.[[1991]] byl jeho předsedou zvolen [[Jiří Dienstbier]]. OH se hlásilo k politickému středu, dávalo přednost odbornosti před stranictvím. Ve volbách v roce 1992 Občanské hnutí neuspělo a skončilo těsně pod pětiprocentní hranicí potřebnou pro vstup do |
|||
[[Česká národní rada|České národní rady]] (ČNR). V říjnu [[1993]] vznikla přetvořením OH na liberálně - demokratickou stranu [[Svobodní demokraté]]. |
|||
=== Vývoj === |
|||
Když se na počátku roku [[1991]] rozpadlo Občanské fórum, bylo možné tuto událost interpretovat jako signál toho, že určitými skupinami nového establishmentu prosazovaná strategie „nepolitické politiky“ neuspěla. Stabilizace stranictví a upevnění role stran jako hlavních aktérů politické soutěže však ještě zdaleka nedosáhlo takové dominance, jako v druhé polovině let devadesátých a na počátku jednadvacátého století. Důkazem byla stále velmi vysoká popularita praktické politické taktiky tehdejšího prezidenta [[Václav Havel|Václava Havla]], coby hlavního představitele „nestranické“, resp. „nepolitické politiky“, ale též samotný průběh konsolidace stranického spektra. Mimořádnou roli v tomto ohledu sehrálo Občanské hnutí. To vzniklo krátce po zániku Občanského fóra, přičemž se chápalo – a bylo tak i přijímáno – jako hlavní dědic OF. Již svým názvem OH deklarovalo svůj rezervovaný přístup ke stranictví, jež se současně odrazil i na vývoji stranické struktury, kdy po určitou dobu existence strany bylo umožněno i kolektivní členství. |
|||
</p><p>Občanské hnutí mělo v době svého vzniku jedinečnou výhodu zcela mimořádného zastoupení svých představitelů v exekutivě státu . Je dobré připomenout si jména jeho členů; coby určitá kronika „polistopadového“ vývoje totiž mohou dát čtenáři dobrý obrázek o potenciálu, který strana měla: [[Jiří Dienstbier]], [[Pavel Rychetský]], [[Luboš Dobrovský]], [[Petr Pithart]], [[Tomáš Sokol]], [[Jaroslav Šabata]], [[Martin Bursík]], [[Jan Sokol]], [[Miloš Zeman]], [[Zdeněk Jičínský]], [[Josef Vavroušek]], [[Květoslava Kořínková]], [[Vlasta Štěpová]] a další. S ohledem na rozdílnost názorových orientací jednotlivých představitelů strany, patrnou nám s odstupem času, je zcela pochopitelné, že se Občanské hnutí definovalo jako subjekt nalézající se ve středu politického spektra. Liberální orientace strany byla ovšem též deklarována, a lze ji tedy chápat jako určitý předobraz formování se budoucí české „nové levice“ pozdějších letech. Jakkoli fundované bylo OH co do kádrů, nezískalo si dostatečnou důvěru voličů, a přes – opět díky popularitě svých představitelů – výraznou nadreprezentaci v médiích propadlo ve volbách do parlamentu v roce 1992. |
|||
</p><p>Jednou z reakcí strany na neúspěch ve volbách bylo i utužení svazku s organizací REAL – mladí liberálové, a také úvahy nad zapojením se do Realistického bloku, jenž posloužil Zemanově sociální demokracii k upevnění pozice na levé části politického spektra. Z těchto úvah nakonec v roce 1993 definitivně sešlo, pozice strany se však ještě více zhoršila. |
|||
=== |
=== Historie hnutí === |
||
Jednou z reakcí na neúspěch ve volbách v roce [[1992]] byla v roce [[1993]] i změna názvu subjektu na „Svobodní demokraté“. Současně s tím byla potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici a pravici v podobě sociálních a občanských demokratů. Vývoj strany v posledních třech letech její existence se pak nesl ve znamení snah zabránit definitivnímu konci strany, třeba spojením s jinými stranami. Šlo o Českomoravskou stranu středu a Liberálně sociální unii. Z těchto snah ale nakonec sešlo. |
|||
</p><p>Zánik svobodných demokratů přineslo spojení s národními socialisty do strany Svobodní demokraté – [[Liberální strana národně sociální|Liberální strany národně sociální]] (SD-LSNS) na přelomu let [[1995]] a [[1996]]. Vzdálenost ideové orientace obou stran měla však za následek další rozkoly. Ty zavdaly příčinu odchodu mnoha [[Liberalismus|liberálně]] orientovaných členů. Někteří z nich pak v roce [[1998]] stáli u zrodu [[Strany pro otevřenou společnost]] (SOS), jejímž prostřednictvím se pokoušeli navázat právě na Občanské hnutí, resp. Svobodné demokraty. SOS však nedosáhlo větších úspěchů a je dnes spíše marginálním subjektem působícím na regionální úrovni. Komunikuje však s některými subjekty na naší politické scéna – například se [[Strana zelených|Stranou zelených]] , a lze předpokládat, že by s nimi mohlo v budoucnu utužit spolupráci, např. i v rámci jedné koalice. Blízkým subjektem je Straně pro otevřenou společnost například strana Evropských demokratů. |
|||
Hnutí bylo ustanoveno [[27. dubna]] [[1991]] po vydělení [[ODS|Občanské demokratické strany]] z Občanského fóra. Většina jeho členů sympathisovala s představou „apolitické politiky“, již prosazoval především [[Václav Havel]], proto bylo Občanské hnutí vnímáno jako hlavní dědic Občanského fóra. Již svým názvem Občanské hnutí deklarovalo reservovaný přístup ke stranictví - po určitou dobu fungování hnutí bylo povoleno i kolektivní členství. Názorové odlišnosti členů hnutí mu neumožnily se profilovat ani pravicově, ani levicově, hnutí tak bylo řazeno na střední část politického spektra. Otevřeně však deklarovalo [[liberalismus|liberální]] a havlistickou orientaci. |
|||
=== Analýza === |
|||
Analýza neúspěchu strany rozhodně nemůže být založena na tvrzení o agresivním vítězství [[Občanská demokratická strana|ODS]] a jejího politického plánu na počátku 90. let. Pravdou však je, že v souboji s ODS, vůči které se především Občanské hnutí na počátku své existence profilovalo, strana prohrála. Vinu přitom s největší pravděpodobností nese právě neschopnost vyrovnat se jasně se stranictvím, a tedy i určitá nečitelnost pro voliče. Méně důležitou, ale přesto významnou roli též sehrála i absence leadera takového formátu, jakým byl [[Václav Klaus]]. |
|||
Ve [[Volby do České národní rady 1992|volbách do České národní rady v roce 1992]] získalo Občanské hnutí 4,6 % hlasů a zůstalo tak těsně pod pětiprocentní vstupní klausulí. V reakci na to se v roce [[1993]] hnutí transformovalo v stranu '''Svobodní demokraté'''. Současně s tím byla officiální potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici (sociální demokracie) i pravice (občanská demokracie). V poslední třech letech své existence se strana soustředila v podstatě jen na udržení existence. Uvažovalo se o sloučení s [[Českomoravská unie středu|Českomoravskou unií středu]] či s [[Liberálně sociální unie|Liberálně sociální unií]]. Z těchto úvah nakonec sešlo. Na přelomu let [[1995]] a [[1996]] se Svobodní demokraté sloučili s [[Česká strana národně sociální|národními socialisty]] do subjektu nazvaného '''Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální'''. Tato unie ale neměla dlouhého trvání - již v roce [[1998]] část původních členů Občanského hnutí zakladá [[Strana pro otevřenou společnost|Stranu pro otevřenou společnost]], jež má dnes jednu senátorku. |
|||
Občanské hnutí (nazýváno někdy posměšně '''''občanské hnití''''') svůj neúspěch často ospravedlňuje agresivitou Občanské demokratické strany. Mnohem spíše je ale na vině určitá neurčitost spočívající v nejasné stranické struktuře; jakož i absence charismatického vůdce, jímž byl pro ODS [[Václav Klaus]]. |
|||
== Vizte též == |
|||
* [[Liberalismus]] |
|||
* [[Česká strana národně sociální]] |
|||
[[Kategorie:Politické strany v Česku]] |
[[Kategorie:Politické strany v Česku]] |
||
Verze z 29. 3. 2008, 14:06
Občanské hnutí (zkracováno OH) bylo středové, liberální politické hnutí, působivší na české politické scéně mezi léty 1991 a 1996, s kořeny v Občanském fóru. Jeho předsedou byl po celou dobu existence Jiří Dienstbier. Jeho členy byli též například Miloš Zeman, Martin Bursík nebo Jan Sokol.
Historie hnutí
Hnutí bylo ustanoveno 27. dubna 1991 po vydělení Občanské demokratické strany z Občanského fóra. Většina jeho členů sympathisovala s představou „apolitické politiky“, již prosazoval především Václav Havel, proto bylo Občanské hnutí vnímáno jako hlavní dědic Občanského fóra. Již svým názvem Občanské hnutí deklarovalo reservovaný přístup ke stranictví - po určitou dobu fungování hnutí bylo povoleno i kolektivní členství. Názorové odlišnosti členů hnutí mu neumožnily se profilovat ani pravicově, ani levicově, hnutí tak bylo řazeno na střední část politického spektra. Otevřeně však deklarovalo liberální a havlistickou orientaci.
Ve volbách do České národní rady v roce 1992 získalo Občanské hnutí 4,6 % hlasů a zůstalo tak těsně pod pětiprocentní vstupní klausulí. V reakci na to se v roce 1993 hnutí transformovalo v stranu Svobodní demokraté. Současně s tím byla officiální potvrzena liberální orientace strany a vymezení se vůči levici (sociální demokracie) i pravice (občanská demokracie). V poslední třech letech své existence se strana soustředila v podstatě jen na udržení existence. Uvažovalo se o sloučení s Českomoravskou unií středu či s Liberálně sociální unií. Z těchto úvah nakonec sešlo. Na přelomu let 1995 a 1996 se Svobodní demokraté sloučili s národními socialisty do subjektu nazvaného Svobodní demokraté - Liberální strana národně sociální. Tato unie ale neměla dlouhého trvání - již v roce 1998 část původních členů Občanského hnutí zakladá Stranu pro otevřenou společnost, jež má dnes jednu senátorku.
Občanské hnutí (nazýváno někdy posměšně občanské hnití) svůj neúspěch často ospravedlňuje agresivitou Občanské demokratické strany. Mnohem spíše je ale na vině určitá neurčitost spočívající v nejasné stranické struktuře; jakož i absence charismatického vůdce, jímž byl pro ODS Václav Klaus.