Plebej

Plebej neboli plebejec (lat. plebeius z plebs, lid, měšťané) byl římský měšťan, který neměl předky mezi starou rodovou šlechtou (patricii čili optimáty). Nepatřil tak do žádného z rodů (gens) a nemohl se oženit s patricijskou dcerou. Jeho předkové mohli být buď propuštění klienti, patřit mezi původní porobené obyvatelstvo nebo se v rané době římské republiky přistěhovali z území okolních kmenů do Říma. Takové osoby byly svobodnými obyvateli města, ale dlouho neměly účast na samosprávě obce, která byla v rukou tradičních rodů.

Historie

Související informace naleznete také v článku Boj plebejů o zrovnoprávnění s patriciji.

Mezi plebeji a patriciji trval dlouhou dobu vnitřní boj. Plebejové usilovali o stejná práva jako měli patricijové. Patnáct let po založení římské republiky, v roce 494 př. n. l., kdy plebejové za „první secese“ opustili Řím na protest proti svévoli patricijů (vyhrožovali, že založí nové vlastní město), a vrátili se do města teprve když patricijové souhlasili se vznikem úřadu, jemuž přislíbili „nedotknutelnost“ (sacrosanctitas), tedy právo nikoli na zákonnou, nýbrž náboženskou ochranu před jakýmkoli fyzickým útokem. Tak vznikl tribunát – úřad tribuna lidu (latinsky tribunus plebis) jako institut, jehož úkolem byla ochrana plebejů proti přehmatům patricijských úředníků a před útiskem plebejů obecně.

Vznik funkce vojenských tribunů s konzulskou mocí (roku 444 př. n. l.), do níž mohli být voleni jak plebejové tak i patricijové, napětí mezi plebeji a patriciji zmírnil.

Od roku 445 př. n. l. bylo na základě Canuleiova zákona plebejům dovoleno manželství s patricijskými dcerami. V roce 367 př. n. l. získali plebejové přístup do římského senátu. Největšího úspěchu dosáhli plebejové za tribunů Lucia Sextia a Gaia Licinia (366 př. n. l.): od té doby mohli plebejové zastávat i konzulský úřad. Plné rovnoprávnosti, totiž podílu na vládě, spravování úřadů v republice ap., dosáhli roku 287 př. n. l. zákonem Hortensiovým; tím byla nastolena křehká rovnováha mezi oběma skupinami obyvatel. Za konzulů Marka Valeria a Quinta Apuleia (300 př. n. l.) plebejové dosáhli Ogulniovým zákonem toho, že mohli zastávat kněžské hodnosti. Některé sakrální funkce, např. úřad krále – obětníka (rex sacrorum), však byly nadále vyhrazeny výlučně patricijům, a to do roku 44 př. n. l.

V jazyce

Plebs (lat. lid) znamená v hovorové češtině chátru, spodinu, obyvatelstvo nižší kategorie.

Odkazy

Literatura

• Encyklopedie antiky. Praha: Academia 1973. Heslo Plebejové, str. 477.

Externí odkazy

• Encyklopedické heslo Plebs v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích

Portály: Starověký Řím