Cihlová gotika

Cihlová gotika (německy Backsteingotik, anglicky Brick Gothic) je souhrnný popis pro gotické budovy postavené z cihel nebo s jejich přispěním tak, aby cihly byly viditelné. Tento styl je zejména obvyklý v severním Německu, v oblasti Baltského moře a v Nizozemsku, lze jej ale nalézt i v jiných zemích. Často používaný termín severoněmecká cihlová gotika (německy Norddeutsche Backsteingotik) tak pokrývá pouze regionálně vymezenou část celého stylu cihlové gotiky. Gotická cihlová architektura na jih od Alp (v Itálii a na jihu Francie) obvykle není zahrnována do stylu cihlové gotiky a bývá považována pouze za součást regionálních architektonických stylů.

Cihly jako stavební materiál byly poprvé využívány severně od Alp ve 12. století. V 16. století se se pak cihlová gotika postupně proměnila na cihlovou renesanci. Geografické rozšíření stylu cihlové gotiky se rovněž průběžně proměňovalo.

Základy

Geografie

Oblast cihlové gotiky (severně od Alp) sahá na západ až k Doverské úžině (Nizozemsko, belgické a francouzské Flandry, německá oblast Dolní Porýní). V zásadě zde lze najít najdete stejný výrazový jazyk jako v oblasti Baltského moře. Některé příklady cihlové gotiky existují i ​​v Anglii. Za druhou hranici lze považovat oblast Gallizien v rakouských Korutanech. Cihlová gotika (a cihlová architektura vůbec) se uplatňuje především v oblastech, kde není dostatek přírodního kamene.

Stylové prvky

Na některých budovách lze nalézt tradiční prvky kamenné gotická architektury, jakými jsou kružby nebo vlysy. V podstatě se ukazuje, že téměž všechny formy jemné kamenné gotiky bylo možné vyrobit i z cihel. V některýcn regionech - především v severním Německu - je ale cihla kombinována s pískovcem nebo jiným kamenem (především na portálech, římsách, sloupech, v rozích věží apod.).

Regiony

Oblast jižně od Baltského moře

Severoněmecká cihlová gotika je také někdy označována jako baltská gotika (německy Ostseegotik, anglicky Baltic-Gothic). Rozdíl ve srovnání například s Dánskem, ale také s polským vnitrozemín spočívá především v tom, že v této oblasti byla stavba z cihel zaváděna paralelně se stavbou z kamene. Na mnoha místech tato změna dokonce souvisela i se zavedením křesťanstvím (např. Rujána). Cihlová gotika se v tomto regionu stala typickým symbolem hansovních měst. Jižní hranice stylu baltské gotiky není nijak ostrá, stavby tohoto stylu můžeme najít také například v Durynsku nebo Sasku.

Dánsko a Švédsko

Narozdíl od jižního a východního pobřeží Baltského moře existovaly zejména v Dánsku, které do roku 1658 zahrnovalo i jihozápad dnešního Švédska, četné budovy, většinou kostely, vyrobené z vysoce kvalitního cihelného zdiva, ještě než ve 2. polovině 12. století cihlová gotika vůbec vznikla. V těchto zemích tedy kromě středověkých budov postavených výhradně z cihel existuje ještě podstatně větší počet budov, jejichž zdivo se ve starší části skládá z kamene a teprve v pozdějších dostavbách z cihel. Románské jádro se tak může skládat ze žuly, tufu, travertinu, různých druhů vápence, křídy, ale také z pískovce. Když byly staré části budovy nahrazovány novými, nebylo nijak neobvyklé kombinovat znovu použitý přírodní kámen s cihlou.

Severozápadní Německo

Na severozápadě Německa byla přeprava lomového kamene po řekách relativně snadná: na Vezeře to byl pískovec z okolí Porta Westfalica, na Rýně zejména tuf z oblasti Vulkaneifel. Budovy cihlové gotiky v této oblasti tak zpravidla kombinují kamenné a cihelné prvky.

V severozápadním Německu existují dva odlišné regionální styly cihelných staveb:

• Vesnické kostely ve východním Frísku: románsko-gotické, zřídka pozdně gotické, s volně stojící zvonicí. Spolu s frískými kostely v nizozemských provinciích Groningen a Friesland tvoří možná nejhustší koncentraci venkovských středověkých cihelných kostelů v Evropě. Německo-nizozemská státní hranice zde žádnou kulturní hranici nepředstavuje.
• Kostely, hrady a občanské budovy západně od Dolního Rýna se silnými holandskými vlivy, vyrobené ze šedohnědých nebo bledých cihel. V některých budovách jsou tmavé cihlové zdi zdobeny vodorovnými pruhy pískovce.

Nizozemsko a Flandry

Věcně vzato se baltská gotika rozšiřuje mnohem dále na západ, přes Nizozemsko a belgické Flandry až po francouzské Flandry. Přírodní kámen se zde často vyskytuje především v kružbě, někdy také v rozích budov. V Nizozemsku nahradila cihla ve stavbách kostelů tuf z oblasti Vulkaneifel, který sem byl původně dodáván po Rýnu. Proto zde existuje mnoho staveb, jejichž starší části jsou vyrobeny z tufu, ale novější části jsou již z cihel. Nizozemsko má i přes svoji menší rozlohu asi tolik staveb cihelné gotikyjako Braniborsko a Meklenbursko-Přední Pomořansko. Ve Flandrech v Belgii cihla částečně nahradila tmavě šedo-modrý vápenec (Doornikse Steen), který byl získáván z Tournai.