Italské království (Svatá říše římská)

Italské království (962-1024) byl státní útvar ve Svaté říši římské. Zahrnovalo většinu severního Apeninského poloostrova bez Papežského státu, jih poloostrova náležel Sicilskému hrabství.

Historie

Zesláblé Italské království po výbojích Ottonů přijalo lenní vztah k Římsko-německé říši, stalo se tak poté po odtržení Friaulu. Oslabení centrální moci vedlo k růstu odstředivých tendencí jednotlivých částí, resp. k posílení cizího vlivu (papežů v Toskánsku, odtržení Spoleta atd.). Oslabení moci císaře (a v důsledku toho i lenního vztahu k Římsko-německé řiši) a vyčerpávající zápas mezi ghibeliny a guelfy vedly k osamostatnění jednotlivých měst zejména na severu Itálie (Lombardská liga, Verona atd.), což znamenalo faktický zánik Italského království jako správního celku. Titul italského krále se však užíval i nadále a budoucí císaři se nechali korunovat na italské krále v Pavii.

Literatura

• Honzák, Pečenka, Stellner, Vlčková - Evropa v proměnách staletí, nakl. LIBRI, 1997