Vězeňský vůz

Vězeňský autobus je speciální autobus určený pro převoz vězňů. Oproti běžnému autobusu je záměrně zabedněný tak, aby se z něj obtížněji zdrhalo. Sedačky nebývají polstrované a jsou většinou plastové nebo kovové a samozřejmě také méně pohodlné. Využívají se nejčastěji k převozům mezi různými věznicemi, z věznice k soudu, nemocnice, pracoviště mimo věznici

V Česku

Český vězeňský autobus se pozná podle typického fialového pruhu.

Autobusy VSČR jsou obvykle bez oken nebo jen s malými okénky, která jsou dostatečně vysoko, aby vězni neviděli ven. Autobus nebo dodávka je vždy rozdělen na přední část pro dozorce a zadní část pro vězně, obě části jsou rozděleny mřížemi. Úplně vzadu v autobusu jsou 2 jednomístné klece pro nejnebezpečnější vězně, ale ve vězeňských dodávkách samostatné klece nejsou. Část autobusu (vyjma dodávek) pro vězně má většinou oplechované zdi. Sedačky jsou šedé a plastové. Vězeňská dodávka se používá i k přepravě jednotlivých, velmi nebezpečných vězňů. Existuje i sanitka v barvách vězeňské služby, určená pro převoz nemocných nebo zraněných vězňů.

V cizině

Novozélandský vězeňský autobus.

Například v Rusku a na Ukrajině se používají Avtozaki, terénní dodávky s tvarem krabice. Uvnitř jsou buď rozděleny na jednotlivé klece, které jsou naskládány u zdi a mezi nimi je jeden průchod, a nebo jsou podél zdi dvě lavice. V jiných zemích se zase používají typické dálkové autobusy, celkově se však používají velmi různé typy autobusů, společné mají ale to, že okna jsou malá, vysoko nad hlavou vězňů a nebo pokud mají normální okna, tak jsou kompletně zamřížovaná a vždy je rozdělen prostor pro vězně a dozorce.

Historie

Ruský vězeňský kočár.

V dobách, kdy neexistovala auta, tak se k převozu vězňů používaly kočáry tažené koňmi. Obvykle byly ze dřeva nebo celokovové a v černé barvě. A nebo mohli být tvar plechové krabice bez oken nebo s malými okýnky.