Kurziva: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
m možná ještě vhodně zmínit Manutia
označení, kontroverze
Řádek 1: Řádek 1:
[[Soubor:Garamond Roman Italic.svg|thumb|420px|Font [[Garamond]] v základním a kurzivním řezu, kde krom celkového zaoblení si lze povšimnout běžných změn písmen: protažení [[f]] pod řádek, redukce bříška [[a]]]]
[[Soubor:Garamond Roman Italic.svg|thumb|420px|Font [[Garamond]] v základním a kurzivním řezu, kde krom celkového zaoblení si lze povšimnout běžných změn písmen: protažení [[f]] pod řádek, redukce bříška [[a]]]]


'''Kurziva''' (variantně i '''-zí-''') je v [[Typografie|typografii]] [[řez písma]] vyznačující se mírným sklonem doprava a drobnými změnami podoby u některých písmen oproti základnímu typu písma. Je to řez nejčastěji používaný pro zvýrazňování, na druhé straně není vhodný k tištění delších textů kvůli snížení čitelnosti. Počítačová sazba také umožňuje vytváření ''falešné kurzivy'' (''{{cizojazyčně|en|slanted type}}'' nebo ''{{cizojazyčně|en|oblique}}''), což je pouhé naklonění písma.
'''Kurziva''' (variantně i '''-zí-''' a '''-si-''', též '''polokurziva''', či '''italika''') je v [[Typografie|typografii]] písmo vyznačující se mírným sklonem doprava a drobnými změnami podoby u některých písmen oproti základnímu typu písma (typické je zejména tzv. kurzivní jednobříškové – ''a'', vznik obloučků či dotažených smyček na dřících písmen). První kurzíva byla vytvořena v dílně [[Aldus Manutius|Alda Manutia]] na přelomu [[15. století|15.]] a [[16. století]] (poprvé se objevuje v tisku z roku 1501) rytcem [[Francesco Griffo|Francescem Griffem]] a tvarově vychází z psané [[Humanistická polokurzíva|humanistické polokurzivy]]. Toto písmo má poněkud nižší čitelnosti než základní [[antikva]]. Počítačová sazba také umožňuje vytváření ''falešné kurzivy'' (''{{cizojazyčně|en|slanted type}}'' nebo ''{{cizojazyčně|en|oblique}}''), což je pouhé naklonění písma.


== Kontroverze označení ==
První kurzíva (italika) byla vytvořena v dílně [[Aldus Manutius|Alda Manutia]] na přelomu [[15. století|15.]] a [[16. století]] rytcem [[Francesco Griffo|Francescem Griffem]] a tvarově vychází z psané [[Humanistická polokurzíva|humanistické polokurzivy]], pro kterou se v minulosti zažil výraz kurzíva.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kašpar|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Kašpar (historik)|titul=Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím I|místo=Praha|vydavatel=SPN|rok=1987 | strany = 146}}</ref> Tato záměna pojmů působí problémy zejména v [[Paleografie|paleografii]], kde se pod slovem kurzíva rozumí spojované [[psací písmo]] (které je do tiskové podoby převáděno méně často a pod označením skript, nebo kaligrafické písmo).
Toto písmo se v češtině nejčastěji označuje kurziva, méně často i podle svého původu v Itálii italika. Zejména označení kurziva působí jisté problémy pociťované novověkými paleografy.<ref>{{Citace monografie|příjmení=Kašpar|jméno=Jaroslav|odkaz na autora=Jaroslav Kašpar (historik)|titul=Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím I|místo=Praha|vydavatel=SPN|rok=1987 | strany = 146}}</ref> Zejména starší paleografická literatura u humanistického písma rozlišovala pouze kreslené (okrouhlé) písmo a kurzivu, teprve od druhé poloviny 20. století (v češtině především Jaroslavem Kašparem) se zavádí mezistupeň označovaný polokurzíva (tedy písmo přizpůsobené běžném psaní, ale nespojované, ze kterého se právě tisková kurziva vyvinula). Označovat tiskovou kurzívou korektně paleografickou terminologií – tedy jako polokurzíva – není běžné, nicméně toto činí například [[Petr Voit]].<ref>Voit, Petr. ''Encyklopedie knihy''. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. 2 sv. ISBN 978-80-7277-390-9. Zde heslo polokurziva ve 2. svazku, s. 698–700.</ref>

Odvozeně se pod termínem kurzíva nebo kurzívka v [[publicistický styl|publicistickém stylu]] rozumí krátký vtipný článek, sázený tímto řezem.


== Reference ==
== Reference ==

Verze z 5. 4. 2014, 15:28

Font Garamond v základním a kurzivním řezu, kde krom celkového zaoblení si lze povšimnout běžných změn písmen: protažení f pod řádek, redukce bříška a

Kurziva (variantně i -zí- a -si-, též polokurziva, či italika) je v typografii písmo vyznačující se mírným sklonem doprava a drobnými změnami podoby u některých písmen oproti základnímu typu písma (typické je zejména tzv. kurzivní – jednobříškové – a, vznik obloučků či dotažených smyček na dřících písmen). První kurzíva byla vytvořena v dílně Alda Manutia na přelomu 15. a 16. století (poprvé se objevuje v tisku z roku 1501) rytcem Francescem Griffem a tvarově vychází z psané humanistické polokurzivy. Toto písmo má poněkud nižší čitelnosti než základní antikva. Počítačová sazba také umožňuje vytváření falešné kurzivy (slanted type nebo oblique), což je pouhé naklonění písma.

Kontroverze označení

Toto písmo se v češtině nejčastěji označuje kurziva, méně často i podle svého původu v Itálii italika. Zejména označení kurziva působí jisté problémy pociťované novověkými paleografy.[1] Zejména starší paleografická literatura u humanistického písma rozlišovala pouze kreslené (okrouhlé) písmo a kurzivu, teprve od druhé poloviny 20. století (v češtině především Jaroslavem Kašparem) se zavádí mezistupeň označovaný polokurzíva (tedy písmo přizpůsobené běžném psaní, ale nespojované, ze kterého se právě tisková kurziva vyvinula). Označovat tiskovou kurzívou korektně paleografickou terminologií – tedy jako polokurzíva – není běžné, nicméně toto činí například Petr Voit.[2]

Reference

  1. KAŠPAR, Jaroslav. Úvod do novověké latinské paleografie se zvláštním zřetelem k českým zemím I. Praha: SPN, 1987. S. 146. 
  2. Voit, Petr. Encyklopedie knihy. 2. vyd. Praha: Libri ve spolupráci s Královskou kanonií premonstrátů na Strahově, 2008. 2 sv. ISBN 978-80-7277-390-9. Zde heslo polokurziva ve 2. svazku, s. 698–700.